Renesanční záběr
Ensor, narozený roku 1860 v Ostende, je počítán mezi nejpřednější symbolisty. Stejně jako tvorba Edvarda Muncha, i práce Jamese Ensora předjímají expresionistické tendence evropského malířství v době před první světovou válkou. „Ensorovo dílo výrazně ovlivnilo umělce dvacátého století, expresionisté se inspirují jeho barevností a kompozicí, surrealisté zase obdivují Ensorovu fantazii,“ vypočítává Michal Soukup, kurátor olomouckého Muzea umění.
Ensor byl tvůrce renesanční: mezi jiným svedl zkomponovat balet a navrhl k němu kostýmy i scénu - a tento kus pak uvedla antverpská opera. Hlavními vyjadřovacími prostředky však byly obrazy a po necelá dvě desetiletí také grafiky. Grafickou část autorova díla téměř v úplnosti představuje právě stávající výstava James Ensor - Vizionář moderny. Mezi roky 1886-1904 vytvořil 132 leptů a několik litografií. Takřka všechny tyto práce se podařilo získat belgickému sběrateli Gerardu Loobuyckovi z Ostende; bezmála celá jeho kolekce je nyní k vidění v Olomouci.
Sám s maskami
Neuzavíral se žádným možnostem. Jednou tvořil v pořadí kresba - grafika - obraz, jindy namaloval obraz a stejné téma zpracoval později graficky. To je případ i jeho nejslavnějšího obrazu Kristův vjezd do Bruselu, který později pojal i jako grafiku (v Olomouci nechybí). Ensorovy grafiky jsou výjimečné i tím, že s nimi dál pracoval, mimo jiné je koloroval.
Na vystavených fotografiích z pozdějšího věku přitom Ensor s mírným bříškem a s bílými vousy působí jako zasloužilý univerzitní profesor. Nazývali ho také malířem masek - to proto, že jeho matka vedla obchod se suvenýry, kde prodávala i orientální masky. Jejich tušený fantazijní svět malého Jamese ovlivnil na celý život. Masky maloval, s maskami žil. „Štván pronásledovateli, uzavřel jsem se v osamělém světě, kde trůní masky plné násilí a třpytu,“ povzdechl si v roce 1932.
Stejně jako s maskami se konfrontoval se smrtí; v jeho tvorbě je velmi často zastoupen motiv kostlivců. Celý oddíl výstavy pak tvoří grafiky zachycující tváře města. Ensor bývá považován za ateistu, ale jak připomínají znalci jeho díla, znovu a znovu se zabýval biblickými motivy.
James Ensor zemřel v roce 1949 v Ostende. V druhé půli života se dočkal uznání - jeho lepty zakoupily přední evropské galerie. V roce 1929 mu v Bruselu uspořádali velkou retrospektivu a belgický král mu udělil titul barona. Během života se setkal s osobnostmi, jako byl Kandinskij nebo Einstein.
Olomoucký kurátor Michal Soukup nicméně soudí, že James Ensor zůstává v Česku „neznámý a nepoznaný“. Podle Soukupa je v tuzemsku Ensor zastoupen pravděpodobně jen ve dvou sbírkách - po jednom obrazu mají v Národní galerii a v Galerii výtvarného umění v Ostravě. K lepšímu poznání může přispět olomoucká výstava, k níž také vyšel rozsáhlý katalog.