Společnost Antonína Dvořáka začala se sháněním financí na postavení pomníku již v roce 1931. Provedení pomníku bylo bez výběrové soutěže svěřeno přímo sochaři Josefu Wagnerovi a architektu Pavlu Smetanovi. V roce 1949 bylo rozhodnuto o umístění pomníku k budově Rudolfina, kde Dvořák řídil první koncert České filharmonie. O dva roky později byl však z rozhodnutí ministra kultury Zdeňka Nejedlého na určené místo přenesen pomník Josefa Mánesa.
Poté byl termín postavení sochy ještě několikrát odsunut, na rok 1971, 1975 a 1981. Konkrétní přípravy vypukly až roku 1985 a koncem roku 1988 byla vypsána soutěž na návrh pomníku. Žádný z návrhů však porotu nepřesvědčil a proto se vrátila k původní Wagnerově práci. 8. září 1991, v den 150. výročí skladatelova narození, byl položen základní kámen k budoucímu pomníku v parku na Klárově. Další pokrok přinesl až ministr Stropnický, který slíbil, že pomník bude realizován v záři roku 2000.
Josef Suk však s daným návrhem nesouhlasil, protože taková poloha prý neodpovídá světovému významu skladatele a požadoval, aby byla Dvořákova socha úzce spjata s Rudolfinem. Na jeho nátlak magistrát rozhodl o provizorním umístění sochy na schodech Rudolfina, dokud nebude definitivně vyřešena komplexní podoba náměstí Jana Palacha v roce 2003.
Tento nešetrný zásah do národní kulturní památky by však podle odborné veřejnosti zcela degradoval jak Rudolfinum a celé náměstí, tak i samotného skladatele. Socha by narušila již ucelenou kompozici celé stavby i celkový prostor náměstí, v jehož centru se plánuje kašna a na němž již jeden pomník stojí. Navíc by se socha v nadživotní velikosti vůči vycházejícím divákům dostala do zadní pozice a nacházela by se v příliš vysokém horizontu, což je podle zákonů sochařství zcela nepřípustné. "Navíc se pro významného skladatele nesluší, aby stál na schodišti jako nějaký lokaj", podotkl jeden z architektů na tiskové konferenci, kterou k tomuto problému uspořádal Klub za starou Prahu.
I přesto se zdá, že třímetrový pomník bude v 12. května, v den zahájení Pražského jara, odhalen, protože odbor památkové péče magistrátu stavbu odsouhlasil, stejně jako Česká filharmonie, která je vlastníkem budovy.
