Velikáni
Letošní dvaaosmdesátník Andrzej Wajda je postavou daleko přesahující naše severovýchodní sousedy. Premiéra jeho zatím posledního filmu Katyň loni dokonce způsobila, že se tradiční bilanční přehlídka polské kinematografie v přístavní Gdyni posunula o týden. Po karlovarském uvedení jde v počtu "celých" čtyř kopií i do kin českých. Katyň je nejen historicky důležitá, ale zejména emocionálně působivá. Jde nejen o rekonstrukci dramatické události, ale i o nelítostné zamyšlení nad tím, jak jsme se (pardon, Poláci) s touto událostí vyrovnávali. Dost mi v té souvislosti vadí, jak mnozí naši filmaři udělali za nepříjemnou minulostí tlustou čáru.
Malikáni
Americký režisér John Sayles ve svých osmapadesáti letetech není ve filmovém světě zrovna žádná vycházející a bezvýznamná figurka. Na festival přivezl snímek Honeydripper. Právě před jeho středeční projekcí byla v kině Pupp představiteli hlavní role, americkému herci Danny Gloverovi, předána Cena prezidenta MFFKV. Copak půlhodinové čekání. Co mě šokovalo, následovalo po poděkování černošské hvězdy. Odešla následována suitou bez přestání blýskajících fotografů, aby náhle osamocený režisér připravený uvést svůj film před filmovým plátnem názorně pocítil, kdo je tady hvězda a co je ten mediální zájem. Nakonec má na svém kontě teprve šestnáct filmů a v Cannes soutěžil pouze s Jezerem zapomnění. Fotografování skončilo, zapomeňte.
Pelikáni
Ne, ty jsem tady zatím v žádném filmu neviděl. Jen jednou se do záběru nepatřičně dostala žirafa. Ve filmu zjevně neměla co dělat, ale rozuměl jsem tomu, proč režisér nemohl tomu nápadu odolat. Já jsem teď také nemohl, ale nevzpomenu si, ve kterém filmu to bylo. Pomozte. Ale nezapomenutelný záběr se objevil v originální kanadské vizi Můj Winnipeg. Režisér Guy Maddin mě už v jednom z předcházejících ročníků nadchl Nejsmutnější hudbou světa.Teď, když vytvořil svůj první dokument, znovu dokázal, jak osobitých vizí je schopen. Jak daleko za sebou nechal nejbujnější autorskou fantazii, když do své mytologie rodného města zařadil i rekonstrukci tragického útěku dvanácti dostihových koní z hořících stájí. "Zachránili" se v ledové řece, aby zde vzápětí uvízli mezi spojujícími se krami a jejich hlavy se staly děsivými zmrzlými sochami při procházkách po zamrzlé řece.
Dotázání
Nevíte náhodou, co to znamená Markétu Irglovou a Glena Hansarda přesně o půlnoci na karlovarské kolonádě potkati? Bez houfu fotografů v patách? Potkalo mě to a nevím, co s tím.
