RECENZE: Umberto Eco vydal chytrou novinářskou detektivku Nulté číslo

Ve svižném překladu Anežky Charvátové vydává nakladatelství Argo novinku od Umberta Eca. Nulté číslo se odehrává v novinářském prostředí a autor si dopřává okouzlení historickými informacemi, které známe z jeho předchozích knih.

Umberto Eco | foto: Richard Klíčník / Argo

Doktor Colonna je ztroskotanec a ví to. Proto se dá najmout do podezřelého novinářského podniku. S partou dalších pochybných žurnalistů bude připravovat vydávání novin, které financuje záhadná postava v pozadí. A nechá se titulovat svérázným šéfredaktorem „doktore“, ač nedostudoval vysokou školu a dosud se živil jen příležitostnými literárními zakázkami.

Nulté číslo

80 %

Autor: Umberto Eco

Nakladatel: Argo

248 stran, 298 korun

Přehlídka existencí v redakci fiktivních novin je zábavná; nejlidštější z nich je třicátnice Maia, citlivější a zranitelnější než redakčními větry ošlehaný Colonna. V okamžiku, kdy si Maia nad bezútěšností novinářské práce zoufá, ji Colonna takříkajíc vezme pod svá křídla a porozumějí si... Autorem knihy je však Umberto Eco, takže Nulté číslo není žádné vztahové čtivo, jak by se mohlo zdát. Eco si totiž dopřává okouzlení historickými informacemi, které známe z jeho předchozích knih.

Nulté číslo má navíc jednu další, podstatnou polohu. Kolegou Colonny a Maiy je odpudivý podivín Bragadoccio, který se soustředí na spiklenecké teorie a zasvětí Colonnu do tématu, na němž právě pracuje. Týká se podivné organizace někdejších fašistů, jež měla vzniknout za studené války, kdy Spojenci údajně potřebovali oživit fašistické vůdce, aby je mohli nasadit proti komunistům. Bragadoccio snová příběh o Mussoliniho dvojníkovi, z něhož vyplývá, že na konci války visel na náměstí za nohy někdo jiný než duce.

Obálka knihy Nulté číslo

Eco zpracovává podobné téma jako v předchozích knihách: spiknutí. Bragadoccio se zpočátku jeví jako neškodný fantasta, jenže jeho teorie se začnou určitým způsobem potvrzovat a žánr knihy se přiblíží detektivnímu románu. To vše servíruje inteligentní vypravěč, který s chutí popisuje novinářskou praxi a její zvláštní vztah k tomu, čemu se říká realita.

„Viděl jsi loni za války v Perském zálivu ve zprávách záběr na kormorána, který umíral, protože měl peří slepené ropou? Pak se zjistilo, že v daném ročním období žádní kormoráni v Perském zálivu nežijou a záběry jsou osm let staré a pocházejí z války Íránu s Irákem. Nebo jak tvrdili jiní, možná prostě někdo vzal kormorány ze zoo a umazal je naftou,“ tvrdí Bragadoccio.

Že člověk není paranoidní, ještě neznamená, že po něm nejdou, říká se. V Nultém čísle platí, že pokud je někdo přesvědčený o spiknutí, neznamená to, že existuje. V dnešním světě plném pocitů, že kdosi „tahá za nitky“, by se inteligentní vypravěč hodil. Právě takovou roli hraje v knize Colonna, protože, jak praví Eco, „ztroskotanci mívají stejně jako samoukové mnohem větší znalosti než vítězové“. A „čím víc člověk ví, tím méně se mu daří“.