Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Umberto Eco hledá za legendami o dalekých zemích pravdu

  11:11aktualizováno  15:16
Svou novou knihu nazval slavný italský spisovatel Dějiny legendárních zemí a míst. Patří do jeho volné řady bohatě ilustrovaných výkladových knih encyklopedického charakteru.

Modelovým příkladem legendární země je Atlantida. Byla situována doprostřed Atlantského oceánu stejně jako na této mapě Athanasia Kirchera z roku 1999? (jih je podle dobového zvyku nahoře)

Eco (obal)

Umberto Eco vystavěl nový svazek podobně jako před pár lety vydané Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti. Zatímco v těchto případech bylo téma už před otevřením knihy snadno představitelné, název novinky může budit pochybnosti. Není ostatně už ve spojení v podstatě exaktního termínu "dějiny" a obecně vcelku vágně vymezeného přívlastku "legendární" nějaký rozpor, či přímo antagonismus?

Autor však své téma vysvětluje hned v úvodu. Víceméně vylučuje ze svých úvah země a místa románová, tedy zcela smyšlená (přestože stejně neodolá věnovat jim závěrečnou kapitolu). "Nás zde zajímají země a místa, která – ať dnes, nebo v minulosti – vedla ke vzniku přeludů, utopií a iluzí, protože mnoho lidí skutečně uvěřilo, že kdesi existují nebo existovala," naznačuje Eco svůj záměr.

Údajný dům Sherlocka Holmese v londýnské Baker Street

Dům Sherlocka Holmese v Baker Street Eco za legendární místo nepovažuje.

A dodává: "Legendární země a místa jsou zkrátka rozmanité a společný mají jeden rys: Ať už vzešly z prastarých legend, jejichž počátky se ztrácejí v temnotách času, nebo jsou novodobými smyšlenkami, daly vzniknout nesmírnému množství pověr. A realitou těchto přeludů se zabývá naše kniha."

Žijeme s legendami

Ani si neuvědomujeme, jak jsou svět kolem nás, náš život a třeba i řeč spojeny s legendami opředenými místy, městy, zeměmi nebo ostrovy. Atlantida je synonymem něčeho tajemného a dávno ztraceného, jako utopii označujeme vše "fantasmagorické", sedm divů světa přešlo do běžné řeči jako ustálené spojení čehokoli význačného (snad i proto, abychom leccos, na co si za půl roku ani nevzpomeneme, mohli v prvotním návalu nadšení označit za "osmý div světa") a eldorádo jako "zaslíbenou zemi" už většinou běžně píšeme s malým začátečním písmenem.

Cheopsova pyramida

Cheopsova pyramida je jediný ze sedmi divů světa, který se zachoval do dnešních časů.

Všechny tyhle a mnohé další legendární lokality prochází Eco v historickém sledu, vyvrací zavedené omyly a díky svému neuvěřitelnému přehledu zasazuje tyto dějiny do mnohdy překvapivých kontextů. Činí tak přitom literárně velmi střídmě, místy skoro heslovitě, ale o to úderněji.

A samozřejmě se svým typickým intelektuálním vtipem, nadhledem i přesvědčivostí. Jeho výklad je doprovázen jednak výňatky z klasických literárních děl, která se ke každému podtématu vztahují, jednak nesmírně obsáhlým a kvalitním ilustračním aparátem s převažujícím podílem středověkého a renesančního umění.

Krásné čtenářské snění

Tři králové

Odkud vlastně přišli bibličtí tři králové? A byli to vůbec králové? I na to se Umberto Eco ptá.

Umberto Eco začíná u toho nejobecnějšího, tedy u vývoje úvah o tvaru samotné Země, popisuje nejen základní spor, zda je plochá, nebo kulatá, ale seznamuje i s dalšími teoriemi, které se v dějinách vyskytly. Pro naši civilizaci velmi významnými (a jinou literaturou také nejlépe zpracovanými) kapitolami jsou samozřejmě biblické země a kraje z Homérových eposů, jimiž cestoval Odysseus.

Legendární východní a jižní lokality přinášejí čtenáři mnoho nového a zajímavého, stejně jako legendy o zemích hojnosti či věčného štěstí. Mrazivě působí čtení o polární Hyperboreji, jejíž legenda se stala základem árijských teorií a stála u základů nacistické genocidy.

Rennes-le-Chateau

Rennes-le-Chateau. Tady začala legenda o Převorství sionském

Na pravou míru Eco uvádí legendu 20. století o údajném nálezu pokladu v kostele Rennes-le-Chateau, od něhož vede přímá linie k založení značně diskutabilní organizace Převorství sionské, jehož motiv si "vypůjčil" Dan Brown do své Šifry mistra Leonarda. Na této dobře zdokumentované historce nenechává Eco nit suchou.

Jistě, jeho výklad je napadnutelný protiargumentem, že velká část kapitol pracuje jako s prameny spíše s literaturou: Biblí či Koránem, antickými autory, zpracovanými legendami. To však čtenářské snění ve společnosti obdivuhodného autora hravě přebije.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.