Z poloviny zaplněná plocha Sazka Areny se rozhýbala při půlhodinovém setu peprných Brazilek Cansei de Ser Sexy (Unavuje nás být sexy), které si Stefani pozvala na evropskou část turné.
Krátce před půl desátou zaujala své pozice na vyvýšeném pódiu šestičlenná kapela, včetně baskytaristky a vokalistky Gail Ann Dorsey, známé spoluprací s Davidem Bowiem.
Do tmy se vplížily čtyři japonské Harajuku girls, pronásledované breakdancery v policejních uniformách, načež se kvádr s hudebníky rozestoupil a do středu vjela zlatá klec s uvězněnou Stefani v pruhovaných šortkách odhalujících její dlouhatánské nohy (ano, paní Stefani je ve svých osmatřiceti opravdu tak krásná jako na fotografiích, i když vyčerpání po dlouhé šnůře přeci jen vtisklo její tváři poněkud znavenější výraz).
Po úvodní písni The Sweet Escape se cela proměnila v obří sejf a Gwen v lupičku s písní Rich Girl na rtech, aby si při Yummy zahrála na kuchtičku se stříbrnou zástěrkou. Svůj proslulý um navazování intenzivního kontaktu s publikem otestovala až před čtvrtou písní českým „Dobrý večer, Praho!“ a pokračovala (samozřejmě v mateřštině) „Tohle je poslední koncert turné po sedmi měsících a bude to party, na kterou jste všichni zváni. Tak už se konečně přestaňte stydět!“.
Tahle prazvláštní žena s prazvláštním hlasem má, co se týče hlasových dispozic, značné limity, ale na rozdíl od u nás nedávno vystoupivší kolegyně Christiny Aguillery, disponující mnohaoktávovým rozsahem, si umí koncerty naplno a s vervou užít a svou uličnickou bezprostředností si hravě vydobýt ohromné sympatie.
Pohodářka, která si odmítá hrát na nedotknutelnou divu, trousila další české „Dik, dik, dik“, vypichovala z davu své momentální oblíbence, které si chce pamatovat, vyprávěla o procházce „po tom vašem krásném starém mostě“ a vzpomínala na svůj první nemravný polibek ve čtrnácti letech.
Krásnou baladu Early Winter za ní dozpívala soulovým hlasem obdařená Dorsey a zhruba v polovině koncertu se při svižné jódlovačce Wind It Up, při níž tanečníci metali akrobatické kozelce ve školních uniformách, vlažná atmosféra v sále začínala zvolna prohřívat.
„Kde jsou všechny moje holky?“ zakřičela česky zpěvačka před Hollaback Girl a nad pódium se sneslo velké zlaté G. Publikum definitivně propuklo v hysterii, když se Stefani v pruhovaném mikrotričku, odhalujícím fakt, že vyrýsované břišní svalstvo po porodu není utopie, objevila uprostřed haly a začala si během skladby Cool s pomocí bodyguarda klestit cestu skrz sedadla.
Při závěrečné Orange County Girl se na velkém plátně, které v průběhu celého koncertu osvěžovalo skladby tematickými projekcemi, střídaly snímky z Gwenina rodinného alba a každý z tanečníků dostal prostor blýsknout se sólově svými breakovými přemety, fliky a veletoči na hlavě.
Po akustickém přídavku The Real Thing, zazpívaném v duetu s baskytaristkou a věnovaném synovi Kingstonovi, vytáhla Stefani na pódium konsternovaného mladíka s cedulí Dnes je mi 20, aby mu k narozeninám věnovala dárek v podobě společné fotografie. Po několika marných pokusech rozchodit jeho fotoaparát (tomu se říká pech) už následovala závěrečná What You Waiting For? a krátká podpisová akce. Hity kapely No Doubt, se kterou Stefani chystá comeback, se na playlist žel bohu nedostaly.
Celá show á la "Madonna v malém" byla místy lepší a místy slabší zábavou bez prostoru pro velké umění nebo hlubší ponory. Nejpozitivnějším momentem celého koncertu bylo nakonec zjištění, že i popová superstar se může brát s velkým nadhledem. Sledovat tuhle komediantku v akci a přemítat, jaká je pravá tvář té potrhlé ženské s vizáží roztomilé panenky, jenž umí do kamery vrhnout ten nejzvrhlejší dekadentní podhled, byl zážitek sám o sobě.
Kdo se přišel podívat na klasickou popovou parádu, tedy třpytivé oblečky, obrázky, tanečky a potrhlou zpívající sympaťačku, nemohl být zklamán. Kdo chce zažít Gwen Stefani v jejím skutečném živlu, nechť vyčkává do koncertu No Doubt.
Gwen Stefani
The Sweet Escape tour, 20. října 2007, Sazka Arena Praha, pořádala agentura Live Nation CZ.
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
