S velkým údivem se mu přitom podaří nahlédnout do dětských duší Františkových dvou kamarádů. Emy, která vůbec nemluví, a jejího problémového brášky Mirka. Na Františka ale samozřejmě nezapomene. Jak by také mohl. Cítí se jako jeho děda a sám František to vnímá naprosto stejně.
Tato vazba ale musí ostatním dětem v dětském domově zůstat skryta, a tak vše probíhá v téměř konspirativním utajení. Bety má Honzovu nešťastnou smrt stále v živé paměti a viní z celé události svého otčíma. Ve své urputnosti jde dokonce tak daleko, že odmítá promluvit i se svou matkou. Opravdu nebývalý je zájem podnikatele Mastného o blaho a budoucnost dcery.
Sama Gábina se tomu podivuje a tak trochu si zoufá, že by to mohlo přinést ze strany otce přitvrzení už tak despoticky vedené výchovy a četnost rozličných zákazů. Otázka je, jestli Mastnému nejde více o blaho vlastní. Třeba po boku mladé krásné třídní profesorky Lenky.