Ostatně i samotná procházka je velkým trnem v Pavlově přísném oku. Jako námořníka, stěhujícího se od přístavu k přístavu - tak popíše Digi sama sebe. Vysvětlí tím Markovi, jak je možné, že se všechny věci, které si k němu stěhuje, vejdou do jedné krabice od banánů.
I když Tomáš nakonec vyměnil oblek za zablácené boty a kancelář na ministerstvu za výzkumné vozidlo, přece jen se stačil v úřadě něco naučit: když chce člověk něco získat, musí najít společnou řeč se svým partnerem. A přesně tato zkušenost pomohla Tomášovi prolomit ledovou obranu ředitelky Hádkové. Na její tváři se, světe div se, objeví dokonce i úsměv.
Františkovu ohromnou radost z ohlášené návštěvy vystřídají velké rozpaky. Místo známé kštice a širokého Bedřichova úsměvu ovšem spatří Fanda ke svému údivu svoji mámu Zuzanu. Poté, co ho začne Zuzana přesvědčovat, že je v dětském domově, protože je Bedřich udal, začne chlapci docházet, kdo stojí za tím, že ho tu nesmí táta navštěvovat...