Catharina Ingelman-Sundbergová

Catharina Ingelman-Sundbergová | foto: PR

UKÁZKA: Catharina Ingelman-Sundbergová: Půjčiti stříbro, loupiti zlato

  • 0
Kniha švédské autorky je volným pokračováním komediální kriminálky Brambory na vloupačku. Liga důchodců se vypraví do Las Vegas, aby vyloupila kasino a získala peníze pro chudé. Do cesty jim však vstoupí motorkářský gang.

Půjčiti stříbro, loupiti zlato

Zaměstnanci blízkého De Beersova klenotnictví nejspíš měli nějak zareagovat. Ale bezpečnostní dveře se otevřely dokořán a hlídači úslužně ustoupili stranou, protože dovnitř vešli tři vousatí mladí muži, kteří měli očividně naspěch. Dva z nich měli slepecké psy a třetí svým přátelům pomohl k pultu. Prodavačka se na ně soucitně usmála. Muži ji zdvořile pozdravili a požádali, aby jim ukázala vybroušené diamanty. Pak vytáhli pistole.
“Naval ty diamanty!“

Prodavačka a její kolegové instinktivně o krok ustoupili, rukama šátrali po spínači alarmu, ale zároveň vytahovali zásuvky plné lesknoucích se drahých kamenů. Roztřeseně pokládali kameny na pult. Dva lupiči zatlačili hlídače ke stěně a odzbrojili je, třetí mezitím rychle strkal diamanty do speciálně upravených psích obojků. Za zářivými drahokamy pak rychle následoval tmavě modrý safír a nějaké další kameny, které ještě v dílně nestihli vybrousit.

Lupiči vyprázdnili zásuvky a nevšimli si, že jedna z prodavaček stiskla spínač alarmu. Když alarm spustil, ještě v rychlosti zastrčili do obojků poslední kameny, zatáhli zip a upalovali ven. Poslední vyhodil pojistky, takže bezpečnostní dveře za nimi zapadly a nešly otevřít.

Na ulici si muži sundali paruky, ale sluneční brýle si nechali. Pak klidně vykročili po ulici, jako by se nic nestalo. Trik se slepeckými psy už použili dřív. Fungoval dobře a lidé pak byli méně ostražití.

Muži, kteří vypadali jako úplně obyčejní chodci, beze spěchu zahnuli do Hayes Street, kde měli zaparkované auto. Ale zhruba po sto metrech už to nevydrželi a ohlédli se, aby zjistili, jestli je někdo nesleduje. V tu chvíli se srazili s bandou důchodců, která zabírala skoro celý chodník. Pět staříků si zplna hrdla prozpěvovalo a za chodítky dělali drobné taneční krůčky. Lupiči na ně zůstali civět.

„Give bacha,“ řekla Märtha a dál prozpěvovala se svými přáteli. Zpívali společně ve sboru celých třicet let a i teď je bavilo nahlas spolu trylkovat.

„Až na vrcholky hor,“ prozpěvovali si vícehlasně a jako pokaždé, když zanotovali právě tuto píseň, zmocnila se jich nostalgie a stesk po domově. V tu chvíli byli ve vlastním světě, nevšímali si ničeho kolem a nespěchali, protože Barbie potřebovala očichat tolik zajímavých věcí. Cestou minuli spoustu restaurací, kasin a obchodů s klenoty a Märtha si libovala. Las Vegas je město dobrodruhů a ona a její přátelé sem patří.

„Give way!“ zařvali na ně muži se slepeckými psy.

„To vy mi máte give way, pitomci,“ odpověděla jim Märtha, ale uskočila, když na ni jeden ze psů vycenil zuby. Teď je potřeba jít na to přátelsky, pomyslela si rychle a vytasila se s argentinskou klobásou, zatímco Lumen vytáhl pastu z korýšů.

Ale velký vlčák nabízené dobroty úplně ignoroval, výhružně zavrčel a vrhl se vpřed, aby Märthu kousl do nohy. Díkybohu se Lumenovi povedlo vsunout mezi ně své chodítko a vlčák se zachytil obojkem za košík na chodítku. A v tom se splašila Barbie.

Z obřího vlčáka dostala panickou hrůzu, vyděšeně ňafla a vyrazila tak rychle, že se Stině vytrhla. Vyjící Barbie se řítila pryč a vodítko za ní jen vlálo, načež se mužům vytrhl druhý slepecký pes, černý labrador, a vyrazil za ní. Barbie totiž byla velmi roztomilá fenka a ke všemu ještě zrovna hárala.

„Fuck, fuck, ten obojek!“ řvali muži, když viděli, jak labrador mizí i s diamanty. Dva se za ním rozběhli. Na místě zůstal vlčák, který byl pořád ještě zaseklý za obojek, a lupič, jenž se ho zoufale snažil uvolnit.
“I am strašně sorry,“ řekla mu Märtha. „Fuck you,“ odpověděl jí na to.

přeložila Helena Matochová