Ve skutečnosti oplývala spíše intelektuálními než atletickými schopnostmi. Především se však vyznačovala něčím, co mnozí profilisté postrádají – měla výsledky. Helen dokázala vykreslit psychologický profil tak úspěšně, že tím pomohla Quinnovi zvýšit jeho vlastní profesionální reputaci. Byla jedinou psycholožkou, které věřil.
Renz ji do případu zapojil nikoliv jako svoji špiónku, ale protože ji stejně jako Quinn respektoval a oceňoval její pracovní výsledky.
“Slyšela jsem, že pracujete na tom masakru,“ řekla Helen. Postavila se k Pearlinu stolu a založila ruce na prsou. „Šest obětí.“
"Zatím.“
Oba věděli, že se vrah pokusí dostat další. Kdyby tomu tak nebylo, nebyla by tu ani Helen.
“Nemyslím si, že se stal masovým vrahem úmyslně,“ řekla Helen. „Když šel do hotelu, neměl hromadnou vraždu v plánu.“
Quinn se pohodlně opřel a usmál se. „Pokračuj. Uvidíme, jestli se na to díváme stejně.“
Helen postoupila do místnosti a hýžděmi se opřela o přední hranu Pearlina stolu. Měla na sobě modrobílé sportovní boty a džíny. Kalhoty vypadaly o trochu volnější a o několik centimetrů kratší, než by jejím dlouhým nohám slušelo, takže odhalovaly nízké bílé ponožky.
„Domnívám se, že si nejprve ani neuvědomoval, že by Andria Bellová a její žačky mohly bydlet v propojeném apartmá,“ řekla. „Kdo by si po celém dni nechtěl trochu odpočinout od neustále štěbetajících mladých holek? Když zaklepal na dveře pokoje a otevřela mu Andria, myslel si, že jsou tam jen oni dva. Jeho myšlenkový vzorec pracoval s představou dvou dospělých.“
Quinn věděl, o jakém „myšlenkovém vzorci“ mluví. Sérioví vrazi obvykle mívají dva plány, jak se vyrovnat se dvěma možnými průběhy situace: oběť buď spolupracuje, nebo vzdoruje. Jejich plány jsou však jiné, když zahrnují více než jednu oběť.
„Vidím to stejně,“ přikývl Quinn. Bezděčně sáhl do zásuvky pod stolem, kde měl schované kubánské doutníky. Pak si to ale rozmyslel, protože si uvědomil, že by to Helen prozradila Pearl. „Samozřejmě se však můžeme mýlit. Možná si šestinásobnou vraždu naplánoval ještě před příchodem do hotelu.“
"O tom pochybuji.“
"Já také.“
„Pravděpodobně měl zbraň,“ pokračovala Helen. „Těžko by tolik holek udržel na uzdě jen pomocí nože – ačkoliv to není úplně vyloučené. Ať už byl ozbrojen jakkoliv, je snadné namluvit lidem, že se jim nic nestane, když udělají, co se jim řekne. Nemají vůči vrahovi žádný důvod k osobní zášti, takže nejsnazší se jim jeví spolupráce. S nožem by byl kápo. Se střelnou zbraní dokonce král.“
„Myslíš si, že svázal a roubíkem umlčel nejprve Andrii?“ zeptal se Quinn.
Helen si promnula výraznou bradu. „Snad. Domnívám se, že měl střelnou zbraň, byl pánem situace a mohl si dělat, co chtěl. S největší pravděpodobností je držel na mušce a jednu z nich – možná dokonce Andrii – přinutil, aby ostatní svazovala a cpala jim do pusy roubíky. S pomocí tkaniček od bot a kalhotek by to nemuselo trvat ani moc dlouho.“
Odmlčela se. Sledovala hodiny na zdi, jako by jí odměřovaly čas. „Použitím kalhotek by ty holky jak pokořil, tak udržel v tichosti. Vypadá to na mužský rukopis.“
"Souhlasím,“ přitakal opět Quinn.
“Takže si myslím, že náš vrah využil jednu ze zajatkyň, aby všechny spoutala, a pak vzal nůž, aby se vypořádal se svázanými dívkami ležícími na posteli jako na hřadě.“
"Všechny musely prožívat pekelná muka,“ poznamenal Quinn.
Domino, přeložil Martin Verner
