Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

UKÁZKA: Chaim Cigan: Kde lišky dávají dobrou noc II. – Piano Live

  16:00aktualizováno  16:00
Druhým dílem pokračuje tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc, kterou napsal pod pseudonymem Chaim Cigan známý prozaik a dramatik, vrchní zemský rabín Karol Sidon. Žánrově má jeho dílo nejblíže k od reality zcela odpoutané sci-fi. Autor však využívá i témata filozofická, náboženská i historická. S chutí si hraje na "co by – kdyby".

Karol Sidon | foto: archiv

Chaim Cigan

Diplomatický sbor rakousko -uherské monarchie byl, stejně jako sbor důstojnický, tradičně šlechtický. Jmenování Ludmily Auředníkové, jež neměla ve svých žilách ani kapku modré krve, bylo proti všem pravidlům, nemluvě o tom, že byla žena. Přesto panovníkovo jmenování ženy plebejské krve do čela velvyslanectví v Ikarii vůbec nikoho nepohoršilo. O tento úmrtím starého knížete Dietrichsteina uprázdněný post se totiž nikdo ze šlechtického stavu neucházel a jmenovat velvyslancem stávajícího konzula císař nemohl, poněvadž byl Žid.

Ikarský svaz byl však světovou velmocí a obsazení tak důležitého úřadu se nedalo odkládat. Již se zdálo, že intelektuálně rovnocenný nástupce zesnulého knížete bude musit být vybrán z neurozených úředníků ministerstva zahraničí, když z českého místodržitelství přišel návrh na slečnu Auředníkovou.

Její nechvalně známé intelektuální schopnosti byly mimo veškerou pochybnost, a tak řada vysoce postavených šlechticů uvítala, že bude za mořem. Kdyby jí bratr neslíbil, že se po třech letech vrátí a zůstane v diplomatických službách, pověsti o nudném životě v Ikarii by ji odradily. Předpokládala ale, že ji zahrnul do svých politických pletich, a rozhodla se mu vyhovět. Obětovat tam budoucí kariéře tři roky nebyl v jejích devětadvaceti letech špatný obchod.

Při svém věcném pohledu na svět věděla již dávno, že není žádná krasavice. Stačilo se podívat do zrcadla, aby viděla, že má orlí nos, příliš velká ústa, krátký krk a kulatá záda, k tomu velikou zadnici a hubené nohy, ale disponovala šarmem, jejž jí většina žen mohla závidět.

Vždycky měla kolem sebe pár mužských, které dokázala oslnit břitkostí svých názorů. Stejně jako výmluvných očí a výrazných rtů si na sobě cenila vlnitých kaštanových vlasů, jimž nepotřebovala dodávat lesk drahými šampony. Navíc pod nimi skrývala tukovou oblinu na zádech. V zásadě se však nedivila, že v mužích vzbuzuje vášně.

Spíše bylo záhadou, proč všichni její milenci, jakkoliv do ní byli slovy vášnivě zamilovaní a v manželském loži potentní, jeden jak druhý v posteli zklamali. Stejný osud postihl i jejího psychoanalytika. Jako obvykle dosáhla svého, vášnivě se do ní zamiloval, ale když se na ni na lehátku v ordinaci vrhl, dopadl jako ostatní.

Trvalo dlouho, než pochopil, že to je její prokletí, a zanechal dalších pokusů. Potom tvrdil, že vinu musí Ludmila přičítat svému dominantnímu intelektu, jenž muže kastruje, což v jeho případě bylo na pováženou, poněvadž si na svém intelektu nesmírně zakládal.

Ale ať již důvody jejího neštěstí byly jakékoliv, bylo nutné se s ním smířit a pomýšlet na to, jak uspokojit jiné praktické potřeby, které jí mohlo poskytnout pouze manželství, jehož prostřednictvím by se etablovala v nejvyšších společenských kruzích.

Věk manžela byl za daného stavu věcí pominutelný, a když se do oněch kruhů jednou jako velvyslankyně dostane, nějakého bohatého vdovce s rodokmenem přece uloví. Pocházeli s bratrem ze skutečně nízkých poměrů, ale na rozdíl od dalších osmi sourozenců, kteří se s nimi bez potíží spokojili, byli oni dva odmalinka posedlí ctižádostí se z nich vymanit. Petrovi učarovala moc a jí přepych.

Ikarský svaz byl koneckonců nejproduktivnější mocností na zeměkouli. Ačkoliv byl pro Evropana nepřitažlivý, samo postavení velvyslankyně bude zajímavá zkušenost. Co je pravda a co předsudky, si ověří na místě. Přesto nikam nepospíchala a dokonce do Nového Amsterodamu neletěla, ale podstoupila plavbu lodí.

Atlantik byl po většinu cesty klidný, a tak sedávala na horní palubě a studovala literaturu, pár knížek o historii a prehistorii Ikarského svazu si přibalila do zavazadel. Když vystoupila na americký břeh, dokázala již zpaměti vyjmenovat všechny prezidenty, počínaje Cabetem a konče ještě živým Cartierem.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.