„Název výstavy odkazuje ke starořeckému eposu, který parafrázuje Íliadu, podrývá kanonické prvky tehdejších literárních směrů,“ řekl šéfkurátor galerie Karel Srp. Také Anderle podle něj vychází z klasického uměleckého projevu, ale parafrázuje jej, vybírá si z něj potřebné.
Právě akademismus i to, že se umělcův výtvarný projev v čase příliš nevyvíjí, přispívá u některých odborníků k tomu, aby Anderleho příliš nevyzdvihovali. Podle kurátora výstavy Richarda Druryho je však Anderle světově známý malíř a grafik. Nechce jeho dílo kategorizovat, autor je podle něj solitérem výtvarné scény. Pokud by jej však prý musel zařadit, označil by ho za výraznou postavu české figurace.
„Je figuralista, ale lidské tělo je mu metaforou pro lidskou duši,“ uvedl Drury. Anderle podle něj ve svých dílech přináší „kompletní poznání toho všeho, čím my lidé jsme“. Náměty jeho prací tvoří jeho osobní svět, konkrétní události, vzpomínky na dětství, historické události a také „obecně lidské otázky, jevy, které se vznášejí nad konkrétními událostmi a jsou platné od úsvitu civilizace“.
Anderleho tvorba se podle kurátora „vyznačuje schopností pronikat do myšlenkového a výrazového bohatství lidstva“. Jedním z nejdůležitějších rysů díla Anderleho je podle Druryho stálá inspirace uměním přírodních národů; těmi se však umělci inspirují již sto let.
Anderle také toto umění sbírá. V roce 2003 otevřel v Praze 6 galerii, kde vystavuje svá díla a svou sbírku afrických soch. Pro galerii zrekonstruovala za 32 milionů korun městská část Pelléovu vilu a vstoupila spolu s nadací Jiřího a Milady Anderlových do obecně prospěšné společnosti, která ji provozuje.
Podle kurátora Druryho je Anderle zastoupen ve sbírkách řady českých a světových muzeí a galerií, například Národní galerii v Praze, vídeňské Albertině či pařížském Centre Georges Pompidou. Zastoupení ve sbírkách však automaticky neznamená, že je dílo vystaveno, velké galerie dostávají mnoho děl darem a šíře uměleckého projevu, které sbírky pokrývají, je značná.
V NG je Anderle ve Sbírce kresby a grafiky a ve stálé expozici není. Jediným českým autorem, jehož dílo je součástí stálé expozice Centre Pompidou, je průkopník jistého typu abstrakce Zdeněk Sýkora.
Výstava umělce, který pracuje s akademismem, patosem či až staromistrovským výrazem, příliš nezapadá do dlouhodobé dramaturgie GHMP. Ta se soustřeďuje zejména na prezentaci představitelů české moderny, surrealismu, art brut, nových forem umění přicházejících ve druhé polovině 20. století či na umění současné.
Idea uspořádat výstavu Anderlemu se pravděpodobně zrodila loni v době, kdy město na základě auditu odvolalo několik významných kurátorů galerie včetně Karla Srpa a vedením instituce pověřilo do té doby mezi odborníky málo známou ředitelku sbírky veřejné plastiky Petru Hoftichovou.
Výstava začíná 12. června, potrvá do 4. října.
