Červené čepice, bílé kukly a dokonce načerno obarvené ruce a krk - tyhle poznávací znaky skupiny Twenty One Pilots se objevily u fanoušků čekajících na frontmana Tylera Josepha a bubeníka Joshe Duna v nacpaném Lucerna Music Baru. Vyprodaný sál se dočkal pět minut po dvacáté hodině, kdy za hysterického jekotu odstartoval koncert skladbou Heavydirtysoul. Ta otevírá i nejnovější desku jménem Blurryface.
Od počátku bylo slyšet převážně dívčí hlasy suverénně zpívající nejen oblíbené refrény, ale většinou i celé sloky písní. Proto ani moc nevadilo, že zpěvákův hlas zanikal v bouřlivých bicích, pokud se zrovna Tyler Joseph neopřel do mikrofonu naplno a nesnažil se vyřvat všechny křivdy světa.
Hned druhým songem byl nejpopulárnější hit Stressed Out. Ten se symbolicky v den pražského koncertu dostal na první místo singlového žebříčku iTunes v České republice. Suchou statistiku oživily stovky nadšených hlasů, které na pokyn frontmana odzpívaly kus písně a bylo vidět, že lídr kapely teď rozhodně vystresovaný není.
Schizofrenní pop
Právě depresivní texty doprovázené častokrát pohodovou hudbou symbolizují asi nejlépe tvorbu Twenty One Pilots, a to společně s častým brouzdáním žánry od popu přes hip hop, elektronickou hudbu až k funky či reggae. Fanoušci vymysleli speciální škatulku, která docela sedí – schizofrenní pop.
Když se jako třetí dostala na řadu velmi úspěšná a znovu dost „narušená“ píseň Guns For Hands z předchozího alba Vessel, ve vzduchu mezi skákajícím nadšeným davem a blížící se hudební extází visela otázka, zda kapela nevystřílela všechny náboje hned na začátku.
Obavy byly zbytečné, během večera nepřišel ani náznak nudy. Vysmátému Josephovi pak jen stačilo napočítat do tří a diváci rychle zařvali „Yeah-yeah-yeah!“; chytlavý prvek jedné z písní na koncertě zabral spolehlivě, až se málem třásly sloupy v klubu. Podobné haló způsobil frontman svým výletem nad hlavy publika, kde se položil na natažené ruce fanoušků a pokračoval ve skladbě Lane Boy.
BLURRYFACE TOUR |
A když zpěvák rapoval a stál na klavíru, což dělal mimochodem dost často, vylezl vedle něj napůl svlečený bubeník a po chvíli bezchybně vysekl salto vzad. Pochopitelně dorazila další vlna jekotu fanynek a navíc uznalé kývání hlavou od pánů.
To nejlepší na konec
Kapela přehrála většinu z nové desky a přidala nejlepší kusy z minulého alba, aby si na závěr schovala dosud nejpůsobivější počin, kterým je Car Radio. Silnou píseň gradující od naléhavého odsekávání textu až do hrdelního křiku a naprostého tanečního šílenství Joseph ještě umocnil, když si přetáhl přes hlavu černou kuklu jako ve videoklipu.
Car Radio tak rázně utnulo hlavní část koncertu, po níž přišly už jen dva přídavky, kde hned prvním byl podobně naléhavý Goner. Na konci druhého přidaného kusu vylétly tisíce červených a bílých konfet, publikum bylo u vytržení a po pětasedmdesáti minutách přišel definitivní konec vystoupení plného energie a ukázkového nasazení obou muzikantů.
Snad se kapela předvede v Česku brzy znovu, třeba na některém z letních festivalů. Klubová éra Twenty One Pilots je už beztak u konce, protože popularita zaslouženě nafoukla jejich ultralight během pár let na pořádný Jumbo Jet, který je škoda parkovat v malém hangáru.
