Výstava fotografií Roberta Capy (vlastním jménem Endre Friedman) pod názvem Tváře dějin byla včera zahájena v pražském Obecním domě za přítomnosti mnoha zahraničních hostů. Expozice vznikla pod záštitou velvyslanců Francie a Německa a pod taktovkou slavné fotografické agentury Magnum, kterou Capa založil v roce 1947.
Jde o Capovu českou premiéru; v katalogu nalezneme text teoretičky Anny Fárové, která se významně zasloužila o uspořádání jeho fotografií a v českém Odeonu jí o slavném fotografovi vyšla publikace.
Expozice zaměřená na tváře lidí je rozčleněna do několika oddílů vztahujících se k velkým válečným etapám první půlky 20. století, ale i k obdobím klidnějším, kdy Capa fotografoval své slavné přátele, jako Pabla Picassa, Ernesta Hemingwaye,Williama Faulknera, Ingrid Bergmanovou.
Capa byl původně neexistující fotograf
Jádrem prezentace jsou však snímky ze španělské občanské války z let 1936-39, soubor z čínsko-japonské války z roku 1939, dále pak z různých bojišť druhé světové války a z období zrodu nového izraelského státu z let 1948-50.
Capova osobnost i jeho prudká kariéra jsou kuriózní. Capa, který se narodil neortodoxním Židům v Maďarsku, musel kvůli své levicové orientaci vycestovat v roce 1931 do Berlína. S fotografováním se spojil více méně náhodou jako laborant agentury Dephot, jehož talentu si všimli: první snímky pocházejí z přednášky Lva Trockého v Dánsku.
Další legendy o jeho osobnosti praví: pijan, milovník, labužník, mizerný hráč pokeru. Kariéra slavného fotografa odstartovala velkou mystifikací v Paříži, kam utekl Capa před nacismem v roce 1933. S pomocí své ženy Gerdy Taro vymysleli pseudonym a neexistující postavu bohatého amerického fotografa, který občas zajížděl do Paříže a vyžadoval vysoké honoráře.
V Americe fungoval opačně - jako bohatý francouzský fotograf. V roce 1936 byl při nepokojích na schůzi Spojených národů v Ženevě odhalen vydavatelem Lucienem Vogelem, jehož časopis Vu Capovy snímky odebíral.
Vogel vzal o něco později Capu i jeho ženu do Španělska (zde také Gerda zahynula pod tankem) a Capa svými obrazy přímo ze zákopu naplňuje legendu "bohatého, slavného a nadaného fotografa".
Jeho život ukončila mina
Jeho pověst autora fotografií "close-up" (na blízko) vzrůstala. Zároveň však sílilo i povědomí o lidském přístupu k člověku Capa nikdy nefotil otřesné šokující záběry. Soustředil se na smysl události, byl fotografem politizujícím, znalým konkrétní situace a jasně stranícím.
Jeho znalost války byla proslulá: dalšími zkušenostmi se však dostával do jakéhosi bludného kruhu - každý nový úspěch ho zároveň přibližoval smrti. Ta ho zastihla při práci pro americký časopis Life v jeho páté válce. V Indočíně v roce 1954 v Nam Dinhu šlápl na minu.
Na výstavě je dobré si uvědomit také jeden zajímavý postřeh teoretičky Anny Fárové: Capa dokáže tlumočit především pocit lidí účastnících se válečného konfliktu. Dnešní válečné reportáže spíše jen popisují určité činy na určitém místě a v určitém čase.
Expozici, která bude otevřena až do 11. července, doprovází řada zajímavých programů. V jejím rámci je také přímo ve výstavní síni promítán dokumentární film v českém překladu Robert Capa v lásce a válce.
 Robert Capa: Ernest Hemingway (USA, Sun Valley, Idaho, říjen 1941). |
 Portrét Roberta Capy z pařížské kavárny od Rutha Orkina (1952). |
