Ovšem nejen z požadavků neškodných teroristů bohužel trčelo, že manifest generační revoluce jim psali dospělí jako propagaci dětského kanálu ČT startujícího v září. Nechat Daniela Hůlku uvězněného na toaletě či Dagmar Patrasovou v taxíku znamenalo sice vítanou změnu a úlevu, ale dění na jevišti si i bez nich uchovalo běžné estrádní prvky od tance po kouzelnické sólo. Jen je předváděli sami školáci.
V průvodním slovu museli papouškovat povinné fráze, byť mladším jazykem. A když se předávání cen, pro něž si řada vítězů nepřijela, ujalo pár politických kravaťáků, byl výsledek stejně záhumenkový jako vždycky. Navíc zlínský večer na ČT 2 předznamenala reklama na pivo, neboť "život je hořký", a na penzijní spoření, neboť život je též krátký, milé děti.
Na druhou stranu i v bezzubé revoltě diktované shora měly děti důstojnější roli než v témže čase při oživování pořadu Tak neváhej a toč!, v němž za hlavní švandu vedle pádů při tanci nebo pádů do vody stále platí pády sladké drobotiny. Kdyby děti svou vzpouru opravdu řídily, vyložily by televizi, že křísit domácí video v éře YouTube je holý nesmysl. Ale takhle musely přijmout fakt, že Mezinárodní den dětí 2013 vyhrál na konkurenční stanici starý dobrý E.T. Mimozemšťan.
