Z cyklu Život se smrtí

Z cyklu Život se smrtí | foto: ČT

GLOSA: Cyklus Život se smrtí nastolil otázku, zda ukazovat umírání

  • 15
Kupodivu jich nebylo málo: 428 tisíc diváků sledovalo první díl dokumentárního cyklu České televize Život se smrtí, jenž mapuje osudy sedmi těžce nemocných lidí. Některým lékaři dávají poslední měsíce. Podobný projekt už ve světě znají, u nás poprvé stojíme před otázkou, zda má televize ukazovat umírání.

Pořad Život se smrtí má zvláštní účinek: zároveň odrazuje i fascinuje. Nehledá filmařské okrasy ani levný ostych, zcela věcně a střízlivě jde rovnou k věci. Jen jeho hrdinové sami vědí, proč s natáčením souhlasili; divák se může dohadovat.

Podle režisérky Petry Všelichové jde o lidi, kteří už si na nic nemusí hrát a mohou být upřímní. Působí tak. Od první fáze křivdy "proč právě já?" došli k vědomí "proč ne zrovna já"; do obýváků přenášejí zneklidňující motiv "a co když i já?"

Hospic tu sehrává silnou roli vstřícným, ale neufňukaným zacházením dokazující, že rakovina neznamená obětovat malé radosti či humor. Muž si jde zaplavat, žena navštívit matku. A když stará paní naříká, že do domova důchodců nejde, že by tam umřela, dcera odvětí: "Tak to budeme dvě."

Po prvním dílu cyklus přesvědčuje uměřeností citu, na rozdíl od módy porodů v přímém přenosu nepase po dojímavé senzaci. Přesto ponechává otevřenou otázku, co vlastního nám ještě zbývá, když i umírání, nejsoukromější z lidských záležitostí, se stane předmětem kamer a peoplemetrů.

Má televize ukazovat umírání?

k TV pořadu život se smrtí

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 23. března 2014. Anketa je uzavřena.

ANO
ANO 1149
NE
NE 122