Kdyby symbolická hvězda na zadní projekci nebyla černá, nýbrž rudá, mohl si divák premiéru splést s koncertem pro pracující ze 70. let. Dávná umělost čišela z moderátorské dvojice, kdy se Richard Krajčo ptal Magdalény Dietlové, jak přišla ke svému příjmení, i z aranžmá ladně se vlnících sboristek.
Přitom čistě z archivů se dal sestavit pořad nejen s nostalgií, ale se spoustou kuriozit a s nadsázkou. Počínaje prvním vystoupením Karla Kryla a konče příznačnou poznámkou, že jediným ostravským pořadem, který až dosud vyhrál diváckou anketu TýTý, byla soutěž domácího videa Neváhej a toč!
Jenže místo zdravě pobaveného odstupu z pořadu čišelo jednak až nechutná sebepropagace ČT, jíž se „sluší poděkovat“, jak leckdo zmínil, jednak sbírka těch nejotřepanějších frází o šanci, výzvě, nadšení, báječné partě, našich kořenech, niterném vztahu, hudebním nebi a „vlídné, milé laskavosti“ (která se týkala seriálu Doktor Martin, přeneseného na Moravu z Velké Británie).
Jenom Radek Pastrňák ze skupiny Buty si dovolil na adresu studia zažertovat „je zázrak, že ještě funguje - na to, jak složitá je to organizace“. A pouze Karel Šíp do vzpomínky vložil vtip, že jako dítě z herecké rodiny měl tenkrát v ostravské televizi „snad víc kšeftů než dneska“.
Místy vyzněla Černá hvězda nemilosrdně, protože třeba jen letmo zmínila tituly, které ji mírně řečeno nezdobily. Místy jímavě, například když Jaroslav Wykrent připomněl sílu svého hlasu a Pavel Dobeš sílu svého slova. Ostatně právě písničkáře včetně Jarka Nohavici studio opravdu objevovalo.
Ale muzika bohužel pořadu nestačila a ze sentimentu, který do něj naočkovala, kapal syntetický sirup vnitropodnikové oslavy jedné divizní pobočky s nástěnkou zasloužilých pracovníků. A kdo jen letmo zahlédl otravný grafický předěl s černou hvězdou, mohl usoudit, že se koná tryzna za OKD.
Přitom zůstává faktem, že televizní Ostrava kromě hudebních objevů mnohdy odvážně probojovala projekty, na které Praha shlížela s přezíravostí či nedůvěrou. Bohužel z pořadu k jubileu to nebylo znát. Věty „Milí přátelé, následuje píseň o lásce“ mohly zaznít kdekoli a kdykoli, nejlépe však nikdy.
