Opera o krásné a tajemné čínské princezně, o odvážném neznámém princi, o krutosti a o nezměrné lásce. Tak náročná, že ji už těžce nemocný mistr nestačil dokončit.
Kulisy pro sedm tisíc diváků jsou, jak už to bývá v Bregenzi pravidlem, úchvatné. Čínská zeď, jež představuje i brány Pekingu, obklopuje otočné jeviště. Vertikálně pak stavbu protínají artefakty terakotové armády. Všude kolem je voda jezera, v němž se odrážejí paprsky zapadajícího slunce. Tomu, kdo má dost představivosti, tak může celá scéna připomínat loď na moři.
Hlediště upře zraky na bloumajícího „neznámého“ prince Calafa – italského tenora Riccarda Massiho, který náhle zaslechne oznámení hlasatele: Kdo se chce stát mužem princezny Turandot, musí rozluštit tři její hádanky. Zatím nikdo neuhodl a všichni nápadníci byli popraveni.
Z uvedení opery Turandot na Bodamském jezeře
Brány Pekingu se trhají a na jeviště vpochoduje armáda. Muži v šedých uniformách nápadně připomínají armádu lidu Maovy revoluční Číny. Takovýchto náznaků je v nastudování Turandot od curyšského rodáka Marca Artura Marelliho víc. Jeviště se mezitím propadá, otáčí a scény se střídají. Jednou z nejatraktivnějších je vhled do zbrojírny vojáků, kde se kovají meče a mistři svého řemesla se střetávají v soubojích. Opera je hodně rafinovaná. Na první tóny hlasu tajemné princezny Turandot – výborné ruské sopranistky Mlady Khudoleyové – si musí divák počkat. Ale pak to stojí za to.
Všechno je přitom tak akorát. Kdyby byly kulisy barevnější a výraznější, efekty úžasnější, zvuk hlasitější, už by to nebyla opera, ale americký muzikál. Avšak tady nejste v Hollywoodu. Vše má svůj řád. I zprvu jakoby o chloupek potlačený zvuk má svůj důvod. Třeba když přichází jeden z vrcholů opery, bezesná noc a princ – Riccardo Massi – zpívá slavnou árii „Nessun dorma“.
Motivy TurandotPrincezna pohrdala muži, mělo to svůj pádný důvod. Chtěla pomstít znásilnění a vraždu její předchůdkyně Lo-u-ling, která se stala symbolem všech utlačovaných žen. Muži jsou podle Turandot nevěrní, neupřímní, neschopní lásky. Dříve než získají lásku dívky, přestanou ji milovat. A ani stud je neodradí od vyhledávání společnosti služek a prostitutek. |
Nikdo nesmí spát, tak nařídila princezna Turandot. Princ Calaf sice uhodl tři její hádanky – naděje, krev a Turandot. Ale stále nemá její lásku. Proto dává hádanku vlastní. Princezna musí do rána uhodnout jeho jméno. Pokud uhodne, bude i on sťat, pokud ne, získá definitivně její lásku.
Opera má i významnou českou stopu. Na produkci se kromě Vídeňských filharmoniků podílí i Pražský filharmonický sbor vedený Lukášem Vasilkem. Obě tělesa i se zábavným dirigentem Paolem Carignanim však diváci vidí jen na obrazovkách. Obraz i zvuk se přenášejí z nedaleké haly, celý ansámbl by se do jezerní arény nevešel.
Už je tu finále. Princezna, které zamilovaný princ sám řekne své jméno, přináší nakonec vlastní rozřešení hádanky – jeho jméno je láska! Je konec krutosti a princezniny nenávisti. Z hradeb čínské zdi není odpálen ohňostroj, ale úchvatné gejzíry vod.
