Zapomeňte na dokument Pochod tučňáků, zapomeňte na animovaný tučňákovský muzikál Happy Feet i na ekologická školení, jež oba obsahovaly. "Tohle je úplně nová animace, která vrací tučňáky zpět do říše klaunů," psali v listu Toronto Globe & Mail. A v Los Angeles Times mluvili o "chytré radostné výjimce letní zábavy".
Závod s kamerou v zádech
Film Divoké vlny, v anglickém originálu Surf's Up, odstartoval s úspěchem v červnu ve Spojených státech a v Rusku, kde ho nazvali Chyť vlnu. Teď se postupně vydává do dalších zemí pod rozličnými jmény - třeba v Německu se surfující tučňáci jmenují Králové vln - a do Česka vstupuje v dabované podobě s hlasy Jana Maxiána, Jaromíra Meduny a Jitky Ježkové.
Už z toho je zřejmé, že nejde o žádný úzce výběrový experiment, nýbrž o animovanou akční komedii pro celou rodinu včetně dětí; ani děj se zvyklostem nevymyká. Hrdinou je mladý tučňák skalní jménem Cody, který se chystá na svůj první velký profesionální závod. Z rodného Mražákova v Antarktidě míří na ostrov Pin-Guí na surfařský memoriál věnovaný velikánovi zvanému Big Z.
Cestou potká nové přátele, od hledače sportovních talentů po nadšenou plavčici, ale také starého zapomenutého surfaře, který ho naučí, že existují i důležitější věci než vítězství.
V čem tedy spočívá ono vychvalované novátorství snímku? Codyho na cestě i během závodů stále doprovází štáb s kamerou, který má zaznamenat jeho zážitky. Animovaný příběh si vlastně půjčuje prvky dokumentu a reality show. Producent Christopher Jenkins říká, že mu ta představa nedala spát.
"Co kdybychom namísto animované klasiky udělali Divoké vlny tak, aby vypadaly jako natočené reportážní kamerou bez jakéhokoli scénáře? Co by nám asi tučňáčí surfaři povídali, kdyby mohli? Uvědomili jsme si, jaké možnosti otevírá propojení fantazijní animace s reálnou bezprostředností televizních přímých přenosů," líčí producent.
Režiséři Ash Brannon, jenž se podílel na obou Příbězích hraček, a Chris Buck, který se podepsal pod Tarzana a Pocahontas, se pro nápad nadchli - věděli, že se jím odliší od běžné produkce. Také vedoucí animačního týmu David Schaub ho přijal: "Kouzlo Divokých vln je v tom, že působí, jako by se tam kamera jen náhodou octla a bezděky vše zachytila. Svět našeho díla je karikaturou pravého světa."
Dokonce Codyho v úvodu filmu animovali jinak než na konci. "Zpočátku se Cody chová sebevědomě jako typický teenager. Kdežto v závěru, když s ním točí interview, je uvolněný, nic už nepředstírá, za nic se neschovává," vysvětluje Schaub.
S reportážním stylem se občas pracuje v hrané tvorbě, avšak v animaci nemá tradici; tvůrci tudíž museli začít u sebe. Nejenže si věčně pouštěli a rozebírali videozáznamy surfu, četli vědecké studie a radili se s šampiony divoké jízdy na vlnách, ale i se sami učili surfovat.
Vedoucí týmu speciálních efektů Rob Bredow dokonce podstoupil nebezpečnou výpravu na Cortes Bank, místo na volném moři vzdálené na sto padesát kilometrů od San Diega, kde se obří vlny tříští o pásmo podmořských skal. "Chtěli jsme, aby vlny nejen vypadaly skutečně, ale aby tak i působily. Považovali jsme vlny za postavy a podle toho jsme s nimi zacházeli," vykládá.
Hra na archivy
Zvláštní kapitolu animátorských hrátek představují "archivní záběry". Díky úpravám vzbuzují dojem, že byly natočeny v různých obdobích na různý materiál. Černobílé pasáže předstírají 20. léta, první barevné materiály se hlásí k éře 50. a 60. let, osmimilimetrový formát oživuje 70. léta, šestnáctimilimetrový 80. léta a vrchol tvoří několik moderních technik současnosti.
Hru na animovaný dokument korunuje hudba Lauryn Hill či Green Day. "Vybrali jsme muzikanty, kteří ztělesňují pocit teenagerovské vzpoury a touhy něco velkého dokázat," shrnují tvůrci.
