V duchu výše nastíněné strategie se trojici na desce daří přilákat pozornost odlehčeným melodickým rockem, v němž se snoubí tradiční skladatelské přístupy se svižně svěžím moderním nádechem.
Vypadá to, že se Tublatanka na Patriotovi, který vznikl ve studiu Juraje Kupce, na Slovensku oceněného jako producent roku, vydává podobnou cestou jako třeba Team na posledních dvou albech.
Škoda jen, že zdravé náznaky přitvrzení jsou většinou nesmělé a aranže za každou cenu bezkonfliktně kloužou po povrchu. Výsledek pak ztrácí na přesvědčivosti, s čímž souvisí i síla hudebního materiálu - po nabitém začátku není druhá půle (až na níže zmíněnou výjimku) tolik působivá.
Na následníka předchozí kolekce Pánska jazda se čekalo čtyři roky. Mezi nejvýznamnější příčiny dlouhé prodlevy bezesporu patřila sebevražda kytaristy Dodo Dubána před dvěma lety.
Jeho památce věnovaná, syrově riffová Pieseň pre Doda (s podtitulem Šlabikár VIII. navazující na letitou tradiční sérii) patří k nejsilnějším momentům alba. Také díky textu, který v kontextu ostatních slov na albu působí až překvapivě nepateticky a přirozeně.
Texty jsou ovšem celkově slabinou alba a vlastně kapely dlouhodobě. Kdo zná "filozofické poselství" Tublatanky z dřívějška, sotva bude spíše banálními náměty překvapen.
Přesto nelze bez poznámky přejít momenty, kdy Maťo Ďurinda pateticky pěje o "dávnych pravdach", o tom, co mu přináší "život s těbou", nebo lacině moralizuje o zbohatlících v Meste nesplnených snov.
Jisté ovšem je, že Tublatanka natočila v intencích stylu solidní, příjemně odsýpající desku. Své četné fanoušky potěší a v kontextu dalších, u stejné firmy a prakticky současně vydaných stylově příbuzných počinů Katapultu a Turba ční Patriot jako skvostný šperk.
Tublatanka – Pariot
Vydala firma EMI, délka CD 52:17
