Na Trpaslíkovi se dozajista vyřádí, ovšem vulgarity tu vůbec nejsou podstatné. Jako v celé tvorbě režiséra Jana Prušinovského totiž jazyk vystihuje ve vtipné zkratce jednotlivé postavy. A ty se tentokrát blíží spíše typizovaným figurkám než svébytným osobnostem.
Dobrodružnou absurditu zakusí hrdinové se znaky Simpsonových i Kopečkových z Tele Tele. Nejsou tak bodře žoviální, smích se barví víc do hořka a jejich existenci asi nejlépe vystihuje slovo pruda. Ale vzdor perlivé konverzaci jde o postavy obehrané: otec buranský mačo, matka nakynutá chudinka, syn rebel hiphopové éry, dcera přemoudřelá aktivistka. Sympaticky se vydělují Josef Abrhám coby děda na vozíku a strýc Martina Hofmana.
Ostatní epizodky od sousedů k policistům mají dost komunální ráz a třebaže úvodní „černoch v rodině“ je vděčný nápad, jednak zavání moralitou o malém českém rasismu, jednak putovní hrou se zázračným předmětem následuje metodu Miloše Macourka. A pohádkový test lidských charakterů našel svou satirickou obdobu třeba už ve filmu Tři přání.
Úvodní díl zveřejněný na internetu samozřejmě nevylučuje, že se Trpaslík ještě rozmáchne, ale svou strukturou zatím zůstává za Okresním přeborem i Čtvrtou hvězdou, aureolu „cool“ seriálu staví trochu uměle.
S novinkou Svět pod hlavou (recenze zde) tak Trpaslík, jakkoli obě novinky zastupují zcela odlišné žánry, spojuje vedle výtečného obsazení obdobně vyladěnou generační sestavou rovněž fakt, že modelovou stylizací nakonec působí méně odvážně, než se čekalo.
