Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Troška: Těším se do domova důchodců

  17:52
Jsem úplně blažený člověk. Žasnoucí chodec, který žije v pohodě a s úsměvem. Taková je oblíbená fráze Zdeňka Trošky. Jenže co když si tohle pan režisér jen namlouvá? Stačí s ním posedět dvě tři hodiny v kavárně. Vyjde najevo, že velkých problémů má autor tří vesnických komedií Slunce, seno... nebo pohádek Z pekla štěstí a Princezna ze mlejna víc než dost.

Díváte se na své starší komedie?
Ze zásady ne, ale můj život ovlivňují neustále. Co se děje ve vesnici, kde se natáčely, v Hošticích, to nemáte ponětí. Na návsi stojí někdy čtyřicet aut turistů, kteří si ukazujou, kde se všude točilo. Většinou zajdou i k mému domu, fotíme se, já jim podepisuju památníky. Je to šílený. Ale určitě lepší, než kdyby hrozili nebo plivali.

U jednoho z komerčně nejúspěšnějších režisérů v Česku bych očekával trvalé bydliště v Praze nebo v jejím okolí.
Nic takového. Já jsem se narodil v Hošticích a žiju tam dodnes. V Praze jenom přespávám, když je tam nějaká práce. Ale jinak v ní nejsem ani o minutu dýl.

V o l i l   j s e m   S t r a n u   v e n k o va

Váš poslední film, příběh z červené knihovny Andělská tvář, sestřelila kritika. Navíc skončil ekonomickým propadem. Ovlivní takový neúspěch váš život? Docházejí peníze?

Já žiju skromně. Nemám vily, bazény a rolls-royce. Kromě jihočeské chalupy mi stačí 1+1 v činžáku na Žižkově a jsem nejspokojenější člověk na světě, protože ten byt je vlastně jen obytná knihovna s pianinem, psacím stolem a postelí.

Prozradíte, kolik vyinkasujete za každoroční vysílání komedií v televizi?
To jsou velmi malé sumy, letos jsem dostal asi sedm tisíc.

Politickou situaci obvykle jinak hodnotí Pražák a jinak člověk z malé dědiny. Vás politika zajímá?
Měl jsem možnost poznat kapitalismus už při svých studiích lycea v Dijonu a můžu zodpovědně říct, že má daleko víc chyb, než měl celý socialismus. V Čechách jsme třeba dřív měli na špičkové úrovni školství, zatímco moji francouzští spolužáci byli strašně omezení - strkali Československo na Balkán a mysleli si, že jsme monarchie.

Jaký je váš vysněný systém? Je to ten skandinávský?
Hm, přesně. Snad se měl v osmašedesátém uskutečnit slibovaný socialismus s lidskou tváří a mohli jsme dnes být na na úrovni Švýcarska. Co je teď člověku platné, že může kdykoli odjet do Francie, když je třeba nezaměstnaný a nemá ani na nájem?

Chápu, že s takovými nářky se ve vesnické hospodě setkáváte často.
A kdyby jen s takovými! Třeba způsob, jakým se v Čechách zničilo zemědělství, je neodpustitelný. Proto zase dostala spoustu hlasů komunistická strana. Komunisti si dovedli vážit půdy, ale dnes? Okolo Hoštic je spousta skvělých polí, která jsou namísto obilí zarostlá trávou, jako pastviny. A přitom ovce už nikdo nechce... Nebo nikdy nepochopím, že je nadbytek českých jablek a my kupujeme v krámu za třicet korun španělská.

Koho jste letos volil?
Stranu venkova.

A máte vlastní hospodářství?
Ne, ale opravdu vám říkám to, co slyším na vesnici dnes a denně... Počkejte, nezlobte se, to jsou lidi z televize a jim to musím zvednout, teď jde o můj nový film!

Tady Troška Zdeněk, dobrý den... Podívejte se, mně stojí práce na Kameňáku, na mé nové komedii. Dlouho čekám na krátkou schůzku s vaší šéfovou a ona ji pořád odkládá... Teď už jsem vážně rozčílenej, já přece mám co nabídnout - dovolím, abyste Slunce, seno přerušovali reklamami, i když to nenávidím... Jen abych konečně dostal peníze na natáčení... Já vím, že vy za to nemůžete, ale zkuste něco vymyslet, já už chci být doma, v jižních Čechách a sbírat houby... A místo toho trčím v Praze, a čekám... Na shledanou, a nezlobte se, že jsem křičel...

Vidím, že komedie Kameňák možná vůbec nevznikne. 
Jsem optimista a pořád věřím, že ano. Tak na sedmdesát procent bude před Vánocemi v kinech. Ale problémy jsou obrovské. Pár hodin před plánovaným začátkem natáčení cuknul jeden bohatý mecenáš ze západních Čech. Manželka mu prý řekla, že vklad do filmu není pro firmu to pravé ořechové. A jak jste teď slyšel z telefonu, peníze nám slibují i další. Uvidíme.

Vy jste tolik spoléhal na bohatého Západočecha, že jste si na prvního července pozval celý štáb?
Ano, dokonce už byly zamluvené hotely, ale museli jsme všechno stopnout.

Co to pro film znamená?
Velkou čáru přes rozpočet, měl být hotový do půlky srpna a lidi si podle toho vybírali dovolenou... Teď se všechno přehazuje. A jestli budeme točit v září, tak už mnoho herců bude mít povinnosti v divadle.

Přesto věříte, že film bude. Chápu správně, že po úspěchu tří dílů Slunce, seno... natočíte teď díl čtvrtý?
Podobnost je velká. Kameňák, to bude pitaval lidiček z jihočeského městečka - ze školy, nemocnice, policejní služebny, hospody...Prostě film postavený na vtipech a odehrávající se v pěti dnech od úterka do soboty. Od rána do večera.

K  o l t á ř i   s   h o k e j i s t o u

Říkáte, že jste spokojený člověk, dokonce tak i vypadáte. Ale třeba příprava Kameňáku je viditelně stresující a také máte problém s novinami, prý se i soudíte?

To je pravda, ale jsem naštěstí splachovací a vylhané články mě nezničí.

Připomeňme si, o co jde: nejprve vás údajně s herečkou Helenou Růžičkovou vyvedli z večírku na karlovarském festivalu...
Prý jsme si naložili plné talíře a začali debužírovat. Jenže u našeho stolu byla spousta známých, kteří dosvědčili, co jsme s Helenou snědli jen pár topinek s česnekem.

Nikdo vás z té party nevykázal?
Jasně že ne, já jsem pak ty noviny zažaloval a vysoudil omluvu i padesátitisícové odškodné.

Druhý konflikt s bulvárem byl ještě ostřejší. Tentokrát se na pultech trafik objevilo velkým písmem, že máte nového milence. To jste se asi setkal s mnoha úšklebky.
Paní redaktorka mi položila po telefonu anketní otázku, jak se stavím k registrovanému partnerství. Odpověděl jsem, že s ním naprosto souhlasím. Vždyť je začátek třetího tisíciletí a my vstupujeme do Evropy. Lidi si svoji homosexualitu nevymysleli z plezíru.

Druhý den však čtenáři hltali vaši love story s mladým mužem...
... a dívali se na mou fotku s chlapem, kterého jsem nikdy neviděl. Hokejovým brankářem Dušanem Salfickým, který má děti a je ženatý. S ním prý půjdu k oltáři!

Jak jste se bránil tentokrát?
Zavolal jsem přímo šéfredaktorovi a ten blekotal: vy z toho naděláte... A tak jsem mu řekl, že ublížil mým starým rodičům, kteří žijou v malé vesnici na Šumavě. Pak jsem ty noviny zase zažaloval. Nedávno jsem od nich obdržel pokus o smír.

Co to znamená?
Sám jsem zvědavý!

Možná velkou reklamu pro váš nový film.
Ale já se na ně vykašlu, já ji nechci! Nic od nich nechci!

Ani finanční odškodnění nežádáte?
Teď už tři sta padesát tisíc.

Jaké tedy je vaše - senzacemi nepřibarvené - soukromí?
Nemám žádnou lásku a s nikým se ženit nebudu. A ani nemám chuť zatahovat národ do detailů. Mně je taky jedno, jestli v soukromí spíte s ledním medvědem, nebo se želvou, budu vás posuzovat podle toho, jaká je vaše práce a charakter.

Necítíte se osaměle?
Vůbec ne. Mám spoustu práce a jsem pořád mezi lidmi, takže na rodinné soužití nemám čas. Docela už se těším do domova důchodců.

V   e m i g r a c i   b y c h   s e   u s t e j s k a l

Od první třídy jste vášnivě četl a v páté jste se rozhodl stát režisérem. Co na to řekla rodina?

Naši si mysleli, že jsem se zbláznil. Jinak tomu nevěnovali pozornost. Já už ale programově chodil do knihovny a četl knížky o filmu. Pak jsme se opravdu museli rozhodnout, co bude po základní škole. Jedna babička ze mě chtěla mít učitele, druhá zase kněze, protože jsem dlouho hrál v kostele na varhany a ministroval...

Počkejte, vy jste věřící člověk? Tak to je váš názor na registrované partnerství šokující!
No, každý v něco věří... Dnes jsem zásadně proti církvi, ale babičky i maminka byly věřící, takže jsem povinně chodil do kostela. A ty varhany mě bavily.

Nastoupil jste do gymnázia a brzy odjel na tři roky studovat do Francie. Chtělo se vám po maturitě vracet do Česka?
Chtělo, jsem velký patriot. Dostal jsem spoustu nabídek, abych tam zůstal, měl bych se jako prase v žitě. Ale neudělal jsem to. Představa, že bych se nikdy nesměl vrátit domů, a poznamenal tak rodiče a bratra, byla hrozná. Navíc já tak miluju jižní Čechy, že bych se tam ustejskal k smrti.

Vlastenectví se u nás dnes příliš nenosí.
Ano, Češi jsou pronárod falešníků, nemají ani trošku hrdosti všech států okolo. Já jsem Čech, a hrdej. Samozřejmě mě štvou lidi, kteří by tady za euro prodali babičku a vlastní příjmení. Musíme opustit to uprděný čecháčkovství a obrovskou závist, která nás pořád svazuje.

Být hrdý na uprděný národ, to je skutečně zvláštní...
Já věřím tomu, že se spravíme, ale bude to trvat hrozně dlouho.

N o v i n y   r a d ě j i   n e č t u


Jak si vysvětlujete, že byla při projekcích Andělské tváře kina obvykle poloprázdná?
Velkou medvědí službu filmu udělali kritici. Novináři se urazili, že jsme speciálně pro ně nepřipravili projekci.

To asi nebude jediný důvod, proč si například jeden kritik postěžoval, že jste ztratil základní řemeslný fortel.
Naši kritici často nejsou vzdělaní, vždyť třeba v Rusku nebo v Izraeli je o Andělskou tvář zájem. Ale já i kdybych natočil film na Oscara, pochvalu nikdy nedostanu. Už v roce 1984 jsem při uvedení filmu Slunce, seno, jahody kritikům odpovídal: počkejte si za pět let, kde bude můj film a kde vaše kritika. Vždyť já jsem udělal jen nenáročnou komedii, ve které se nedá hledat poselství dalším generacím. Je pro zasmání.

Je pro vás úspěch u diváků vždy hlavním kritériem?
Určitě. Jestliže mi někdo řekne, že je masová úspěšnost známkou podbízivosti, tak já  si nepřeju nic jiného než být do smrti podbízivý.

To jste ochoten splnit všechna přání?
Odmítám sprosťárny, jaké jsou třeba v seriálu Policajti z předměstí. Ty už jsou primitivní. Můžete přeci natočit košilatou scénu, ale ať je s fórkem. A ne dělat pořady, ve kterých lidi dostanou deset tisíc korun za to, že se v pravé poledne vydělají na náměstí.

Výběr z filmů Zdeňka Trošky:

Bota jménem Melichar (1982)

Slunce, seno, jahody (1983)
Poklad hraběte Chamaré (1984)
O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)
Slunce, seno a pár facek (1989)
Zkouškové období (1990)
Slunce, seno, erotika (1991)
Princezna ze mlejna (1994)
Z pekla štěstí (1999)
Princezna ze mlejna 2 (1999)
Z pekla štěstí 2 (2001)
Andělská tvář (2002)
Teď jste měl několikaměsíční období bez natáčení. Jak trávíte volný čas?
Mým životním krédem je jednoduchost, takže si zbytečně nekomplikuju život. Chodím na hrady a zámky, toulám se přírodou a poslouchám vážnou muziku hlavně z devatenáctého století. A obíhám antikvariáty, to je moje vášeň.

Po jakých knížkách se ptáte?
Miluju Julia Zeyera a taky staré pohádkové knížky, těch mám přes tři sta.

Televizi nesledujete?
Ne, ani noviny už od března nečtu. Zprávy jsou jen velká černá kronika, jedna hrůza vedle druhé. Proč si kazit život něčím, co nemůžu ovlivnit?

Neztrácíte tak kontakt s realitou, máte se o čem bavit s ostatními?
To v žádném případě, já přeci nejezdím limuzínama, ale metrem a vlakem a pořád s lidmi hovořím.

I o filmech? Do kina snad chodíte, co máte rád jako divák?
Filmy sleduju, hlavně ty pro pamětníky, to se přiznám. Nemám naopak rád americké, s jejich stupidními, naprosto nepravděpodobnými konci, ve kterých třeba obživne napůl shnilá mrtvola v rybníce. Od českých kolegů se mi v poslední době líbil třeba Marián a stejně zajímavá byla i Mandragora. Ta by se měla povinně pouštět už na základních školách, protože řeší problém drog a prostituce.

J á   t u   b ý t   n e m u s í m . . .

Letos v dubnu jste naštvaně vystoupil z České filmové a televizní akademie. Emoce už vyprchaly?

Žádné emoce nebyly.

Ale? Tenkrát jste se přece se šéfem akademie Petrem Vachlerem dost popichovali?
Já jen shrnul, že roku 2000 bylo v Čechách uvedeno sto šedesát devět premiér a nejvíc lidí přišlo na Princeznu ze mlejna 2. Ale nikdo z akademie nám nedal nominaci na nic, i když jsme měli hezké kostýmy, triky i muziku. A loni bylo druhým nejnavštěvovanějším filmem Z pekla štěstí 2 a znovu - jako by ten film neexistoval.

Taky jste Vachlerovi řekl, že se české filmové ceny udělují na kamarádském principu. A on vám vzkázal, že křičíte kvůli neúspěchu Andělské tváře.
Opravdu se obávám, že kamarádské vztahy jsou až příliš důležité. Vachlerovi jsem uvedl příklad: v pohádce Z pekla štěstí 2 máme skvělé kostýmy, ale akademie navrhla na cenu Tmavomodrý svět. V něm se převážně objevují uniformy z druhé světové války vyhrabané na Barrandově. Řekl jsem mu tehdy: Petře, když takové věci nevidíte, já tu být nemusím.

Nemáte chuť udělat si k padesátinám film podle své chuti, bez ohledu na masový vkus?
Strašnou. Například natočit životopis skladatele Josefa Myslivečka, anebo bych chtěl zfilmovat operu Rusalku nebo Evžena Oněgina. Ale řekněte mi, kdo na to přijde o kina? Takže se poohlížím po další pohádce, tentokrát bude možná až z ruského Uralu.

Zdeněk Troška

Jeden z komerčně nejúspěšnějších domácích režisérů, který natočil například filmy Bota jménem Melichar, trilogii Slunce, seno... a pohádky Princezna ze mlejna nebo Z pekla štěstí.
Narodil se 18. května 1953 ve Strakonicích, nyní žije ve vsi Hoštice u Volyně, kterou proslavil ve svých komediích.
Na základní škole hrál ochotnicky divadlo, ale víc ho zajímalo pravidelné promítání filmů na faře. V páté třídě se rozhodl navzdory naprostému nepochopení zbytku rodiny pro dráhu režiséra. Jako zdatný francouzštinář odešel ze strakonického gymnázia na lyceum ve francouzském Dijonu, které dříve studoval i Jiří Voskovec. „Já, z vesnice pod Boubínem, který jsem sám ani nebyl v Praze!“
Po návratu domů udělal zkoušku na režii na pražskou FAMU.
Kromě filmů režíroval například i opery nebo muzikál Hamlet.


Režisér Zdeněk Troška (zcela vpravo) představuje spolu s herci Michaelou Kuklovou (zcela vlevo), Miroslavem Šimůnkem a Sabinou Laurinovou svou pohádku Z pekla štěstí

Režisér Zdeněk Troška při udílení Českých lvů 2000.

Zdeněk Troška při on-line rozhovoru

Zdeněk Troška při on-line rozhovoru

Zdeněk Troška při on-line rozhovoru

Tady je mu nejlíp - v Hošticích čte Zdeněk Troška staré romány a pohádky, chodí na houby a spolu se sousedy kritizuje velké problémy zemědělců.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.