Řadové desky Mňágy a Žďorp vždy fungovaly jako indikátor aktuálního rozpoložení frontmana Petra Fialy. Fanoušci si vždy libovali v jeho více či méně depresivních textech a u alba Na stanici polární z roku 2008 dost nelibě nesli erupci optimismu pramenící z autorova uspokojivého osobního života. A podle stejného mustru potom kvitovali temnější odstíny nostalgicky laděné minulé desky Made in China nahrávané skutečně v říši středu.
Aktuální nahrávku Třínohý pes Mňága místo Pekingu pořídila ve studiu Sono v Nouzově a jedním z důkazů její vyspělosti je i fakt, že si tady Fiala po textové stránce nabral od obojího a navíc oběma extrémy šetřil.
Za produkcí desky stojí Milan Cimfe a odvedl opravdu dobrou práci. Jenže právě v tom může být z pohledu skalních fanoušků problém. V mnoha písních je sice stále patrný rukopis Fialy a jeho kolegů, celkově ovšem deska zní moderněji, a tudíž jinak, než jsme byli dosud u Mňágy zvyklí.
Ukázkovým příkladem je balada Odpolední, která s doprovodem harfy, píšťaly, lehoučké foukací harmoniky a zasněných vokálů Terezy Černochové navozuje zcela éterický dojem. Kromě producenta Cimfeho má na proměněném zvuku lví podíl i nový bubeník Marcel Gabriel, jenž kapele vlil do žil novou energii, a pak hosté, kromě Černochové ještě Nikola Mucha, Roman Holý či Matěj Ruppert. Po instrumentální stránce se na nahrávce silně projevila hra klávesisty Milana Nytry.
Třínohý pesMňága a Žďorp |
Druhá potíž s novou deskou spočívá v tom, že ač se album velmi dobře poslouchá, jen stěží na něm najdeme jasné hity, jakým byla posledně třeba píseň Rodné lány. Našlápnutá pecka Znali se sotva hodinu bude nejspíš dobře fungovat na koncertech, ale chybí jí mňágovský půvab, stejně tak až hardrockově laděné Na krku mám závaží pár.
Mňága sice zní nejlépe za posledních nejméně deset let, ale hrozí, že za to zaplatí odsouzením od svých nejvěrnějších.
