Po překladech Rainera Marii Rilka (jemuž byl věnován samostatný svazek Spisů) a francouzských básníků (o tomto svazku více zde) nyní dostávají prostor další překlady, které Holan pořizoval od poloviny třicátých let. Tehdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož se jeho zásluhou stal nejprestižnější český umělecký časopis své doby.
V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny a němčiny, ale i z angličtiny, španělštiny, ruštiny, polštiny či z orientálních jazyků. V překládání pokračoval za války (kdy nemohl pomýšlet na publikování vlastních veršů) i po válce, zejména v době, kdy byl znovu umlčen cenzurou, tentokrát komunistickou. Tyto překlady nebyly zatím nikdy souborně publikovány.
Vladimír Holan (1905–1980)
|
Jeden z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století. Zpočátku ovlivněn poetismem, posléze se obrátil k závažné reflexivní a meditativní poezii, v níž dosáhl značné originality. S výjimkou krátkého období po druhé světové válce a následném převratu, kdy byl okouzlen komunismem, bylo jeho dílo apolitické. V 50. letech měl zakázáno publikovat, knihy mu začaly vycházet v 60. letech, kdy Holanova poezie výrazně ovlivnila nastupující básnickou generaci. V letech 1965–1988 vyšly v Odeonu jedenáctisvazkové Sebrané spisy Vladimíra Holana péčí jeho dlouholetého editora Vladimíra Justla. Ten byl také spolu s Pavlem Chalupou až do své loňské smrti editorem právě vycházejících Holanových spisů v nakladatelství Paseka. Poslední díly Spisů připravuje Pavel Chalupa sám.
Oněmi "sedmi romantiky" v titulu svazku jsou Angličané William Wordsworth (1770–1850) a Percy Bysshe Shelley (1792–1822), Poláci Adam Mickiewicz (1798–1855) a Juliusz Slowacki (1809–1849), Rus Michail Lermontov (1814–1841), Rakušan Nikolaus Lenau (1802–1850) a Slovák Janko Kráľ (1822–1876). Posledně jmenovanému je věnován největší prostor.
Editor Holanových Spisů Pavel Chalupa zdůrazňuje v Ediční poznámce zásadní vliv romantického básnictví, v Čechách prezentovaného samozřejmě především Karlem Hynkem Máchou, nejen na Holanovo vlastní dílo (jeho "máchovské" básně soustředil editor Vladimír Justl v roce 1966 do knihy Smrt a sen a slovo), ale i životní osudy.
"Romantické gesto básníka, z vlastní vůle uzavírajícího se do nepřístupných (ale také neopustitelných) zdí, gesto stopovatelné od Máchy přes Rilkeho až k dalším autorům jeho četby (a později překladů) našlo své vyjádření nejen v jeho vlastním básnickém díle, ale i v dramaturgii jeho překladatelské práce," uvádí Chalupa.
K formální stránce Holanova překladatelství Chalupa poznamenává, že básník pracoval (s výjimkou slovenštiny Janka Kráľe) za pomoci tzv. podstročniků, tedy prozaických překladů, které pro něj pořizovali profesionální lingvisté.
"K tomu je ovšem třeba podotknout, že formální preciznost Holanova překládání stojí mnohdy výše než přesnost jazyková, a že tedy prozaické podstročniky mu byly skutečně jen lexikálními pomocníky při hledání definitivního básnického tvaru," zdůrazňuje editor.
Z plánovaného patnáctidílného projektu Spisů Vladimíra Holana jich dosud vyšlo třináct. Zbývá poslední "překladatelský" svazek, do kterého budou soustředěni autoři, na které se v předešlých knihách nedostalo, a to v nejširším myslitelném chronologickém i stylovém spektru, od starověkých autorů přes Michelangela, Goetheho či Schillera až po experimentátory typu Christiana Morgensterna. Závěrečný svazek pak přinese ediční komentáře, poznámky, bibliografii a rejstříky.
Spisy Vladimíra HolanaDosud vydané svazky 1. Jeskyně slov (mj. Triumf smrti, Oblouk, Mozartiana) |
