RECENZE: Renčova muzikálová Popelka je jako živá. Ale jen když mlčí

Nesporná atrakce pro děti, nostalgická vzpomínka pro dospělé. Ale jako muzikál Tři oříšky pro Popelku propadají, protože připsané písně i texty se ocitají zcela mimo poetiku původního filmu.

Tak to chodí v showbyznysu. Kouzlo česko-německé pohádky z roku 1973 stvořili „naši“, scenárista František Pavlíček, režisér Václav Vorlíček a skladatel Karel Svoboda. Z filmu vyšla jevištní verze, s níž společnost IceStorm loni objížděla Německo, a od ní tuzemští producenti koupili licenci ke stejnojmenné show v pražském Kongresovém centru. Dalo by se říci, že se Popelka vrací domů – oklikou.

Zve na rodinnou podívanou, což sedí, i když připomíná spíše varieté: od živého orchestru po živá zvířata. Na scéně se vystřídají tři koně – dva kočároví plus Popelčin bělouš Jurášek, dále hejno holubů i zábavný pes Tajtrlík. Za sovu Rozárku se převléká tanečnice; v kostýmu vypadá spíše jako harpyje, ovšem její výšková akrobacie je velice efektní.

Též se tu mihnou zcepenělá liška či srnka připomínající losa; perspektiva velkého sálu totiž nutně zkresluje, i kouzelné oříšky vyrostly málem v kokosy. Ale to patří ke stylizaci stejně jako působivé zadní projekce s iluzí kina včetně kouřících komínů zasněženého statku.

Inscenačně je představení vůbec zručné, od svícení až po výjevy připomínající zastavené záběry nezapře režisér Filip Renč filmařskou praxi. Příběh se sice odříkává s německou důkladností, nastavovanou o interakci – dětské publikum si třeba zopakuje násobilku, nicméně skutečnost, že divadlo cituje filmovou předlohu scénu po scéně, slovo od slova, by tolik nevadila.

Tři oříšky pro Popelku

50 %

Kongresové centrum

premiéra 12. října 2018

režie: Filip Renč

hrají: Nikola Ďuricová / Kateřina Klausová / Sabina Rojková, David Gránský / Karel Heřmánek ml. / Štěpán Komárek / Milan Peroutka, Jitka Sedláčková / Jana Švandová / Veronika Žilková, Kamila Nývltová / Kateřina Sedláková / Anna Julie Slováčková, Pavel Trávníček / Oldřich Kříž / Jan Rosák, Mahulena Bočanová / Dana Morávková / Dáša Zázvůrková / Kateřina Sedláková, Karel Heřmánek / Václav Vydra / Vlastimil Zavřel, Lukáš Adam / Martin Kraus / Vít Levinský, Lukáš Kofroň / Jindřich Žampa, Milan Šteindler / Josef Vrána

Problém nastává, jakmile si cokoli přidává. Třeba finální „pekelný“ skeč macechy s Dorou, podbízivé jazykové aktualizace jako princův výraz „klídek“, pitvořivě přepjaté reakce macechy odvozené spíše z Mrazíka, hlavně však nové písně.

Sotva Popelka zapěje „to není fér“, zatouží vidět „bál“, protože ji zajímá „král“, případně si s Rozárkou zanotuje, že „štěstí je dar“, sklátí pohádku nákaza kolovrátkových muzikálů s jednotvárnou melodikou a školáckými rýmy. Až člověk s hrůzou zjistí, že i text účelových Tří oříšků pro Ivetu Bartošovou vyznívá v této konkurenci vítězně.

Ideální, ač právně pracné by bylo přidat ke Svobodovu základu hity Angela Michajlova a Iva Fischera ze zpěvné televizní Popelky. Jenže převzít německý model je jednodušší.