Tři orchestry se setkají ve Španělském sále

V programu Pražského jara se dnes objeví monumentální projekt tří orchestrů, kompozice Gruppen od rakouského skladatele Karlheinze Stockhausena, který zazní ve Španělském sále Pražského hradu spolu s dalšími třemi skladbami Earlea Browna, Alvina Luciera a Giovanniho Gabrieliho. "Stockhausenova Gruppen je nejnáročnější skladba večera, jejíž provedení je tak vzácné, že ji posluchač může navštívit jednou za život," říká dirigent a skladatel Petr Kotík, který společně s Christianem Armigem a specialistou na Stockhausena Zsoltem Nagyem řídí 131 hudebníků rozdělených do tří těles.

 "Gruppen patří také k nejdražším projektům. Bez velkorysé podpory bychom se neobešli," dodává Kotík, jenž do projektu zapojil i členy svého amerického orchestru S.E.M. Ensemble. Největším souborem je však Janáčkova filharmonie Ostrava, jíž sekunduje Středoevropský soubor bicích nástrojů Dama Dama.
Tři tělesa jsou rozmístěna nalevo, napravo a před publikem, aby vytvořila jakousi zvukovou podkovu. "To vyžaduje prostor, jehož parametry splňuje právě Španělský sál. Ani v New Yorku jsme takový nenašli," dodává Kotík, jenž projekt spolu s ostatními dirigenty prověřil na pondělní předpremiéře v Ostravě. Podle Kotíka hraje ve Stockhausenově skladbě i prostředí sálu. "Fenomén akustiky je důležitou součástí kompozice," říká dirigent. Tři orchestry, které obklopí posluchače hudbou, pracují se sbližováním a oddalováním tónů, a to s podporou akustiky vyvolá další tóny a vibrace. "Tóny se přemísťují, odpovídají si, jeden orchestr zrychluje, zatímco druhý zpomaluje," říká Kotík. Každé provedení skladby Gruppen je vlastně originální, protože závisí na prostředí sálu. A Kotík patří ke skladatelům, kteří rádi pracují s prvkem náhody v hudbě. Zavedený způsob komponování nebo hraní je pro něho příliš pohodlný. "Důležitější je, když umělec neví, co dělá. Je to krok do neznáma, dobrodružství, které mě u muziky drží," vysvětluje Kotík, respektovaný soudobý skladatel, jehož speciálně zajímá, jak se hudba chová v prostoru. Ostatně to je téma dnešního koncertu.
Kotík (narozen roku 1942 v Praze), který si své hudební vzdělání prohloubil i ve Vídni, žije a pracuje od roku 1969 v New Yorku. Doma ještě stihl založit soubory Musica Viva Pragensis a QUAX, do Prahy pak zavítal v roce 1979, aby představil část své kompozice Many Many Woman, avšak častěji se vrací až poslední dobou. Nejvíce Kotíka ovlivnil John Cage, s nímž dvě desetiletí soustavně spolupracoval. A jak přistupuje k hudbě? "Muzika se dělá očima a vizuální umění ušima. Hudbu musíte vidět," tvrdí Petr Kotík, který vystoupí ještě zítra v Dvořákově síni Rudolfina se souborem The Orchestra of the S.E.M. Ensemble, kde mimo jiné uvede v české premiéře svoji skladbu Fragment.