Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tři knihy o bývalé vatikánské východní politice

aktualizováno 
Při pohledu na zpracování církevních dějin během komunistického režimu zjistíme, že k poměrně dobře zdokumentovaným etapám patří jednání československé vlády s Vatikánem. V posledním půlroce vyšly dokonce tři práce, které se tomuto fenoménu věnují. Ukazují, že za komunistů bylo prakticky nemožné, aby došlo k tomu, co nastalo včera odpoledne: totiž k podpisu smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou a Vatikánem.

Diplomatický poměr Československa a Vatikánu byl přerušen na jaře 1950 a celá 50. léta zůstal na bodu mrazu. Oteplení přišlo v době pontifikátů papežů Jana XXIII. (1958-63) a Pavla VI. (1963-78). Ti v rámci politiky otevírání církve světu usilovali o zlepšení kontaktů a zahájili jednání s Moskvou a jejími satelity. Zrodila se takzvaná vatikánská východní politika, dodnes vyvolávající kontroverzní reakce: jedni ji zatracují jako handlování, druzí oceňují její podíl na pádu železné opony. Výše zmíněné knihy se dotýkají právě interpretace této politiky.

H u s á k   s e   n e b a v i l

Karel Kaplan (nar. 1928), který se dlouhodobě a soustavně věnuje mapování vztahu církve a státu, vydal studii a připojenou edici dokumentů nazvané Těžká cesta: spor Československa s Vatikánem 1963-1973. Publikace se týká zejména jednání o osudu internovaného pražského arcibiskupa Josefa Berana a jeho vycestování do Říma v roce 1965 a pak také otázek spojených se jmenováním biskupů v první polovině 70. let.

Nejobsáhleji je vývoj vztahů Československa a papežské diplomacie zpracován v monografii historika Jaroslava Cuhry (1972), jenž sleduje období od pražského jara 1968 až do pádu totalitní moci. Kniha představuje důležitý počin i z hlediska zpracování jednoho z dosud nepříliš analyzovaných aspektů normalizace.

Autor připomíná, že základní linii vztahů husákovského dvacetiletí udával fakt, že komunistické vedení nejevilo - například na rozdíl od Polska a Maďarska - nejmenší chuť ke kompromisům. Od počátku 70. let jednání nabrala fádní průběh: představitelé Vatikánu navrhovali konkrétní kroky ke zlepšení pozice katolické církve, režim je okamžitě smetl ze stolu. Nepodařilo se prosadit ani důstojnější charakter oslav milénia existence pražské diecéze v roce 1973, ani nově obsadit diecéze lidmi nezkompromitovanými spoluprací s komunisty.

Bouři do stojatých vod v roce 1978 vnesl nástup polského kardinála Karola Wojtyly (papeže Jana Pavla II.), spojený s razantnějšími kroky papežské zahraniční politiky. Za výrazný obrat v rámci vývoje v Československu považuje Cuhra rozhodnutí Vatikánu zakázat na jaře 1982 činnost kolaborantské kněžské organizace Pacem in terris, což vyvolalo pozdvižení v bolševické verchušce. Nejistotu funkcionářů dokládá autor mimo jiné výhrůžkami ministra kultury Klusáka, že se „dělnická třída znovu rozmáchne“.

Od poloviny 80. let se díky podpoře, již ve vatikánské politice vnímaly církevní kruhy kritické vůči režimu, katolicismus stal důležitou součástí opozičního proudu, což přimělo komunistický režim k určitým ústupkům v závěru jeho vlády (kupříkladu v obsazení diecézí). Význam Cuhrovy knihy spočívá v rozsáhlém využití dosud nepoužitých archivních materiálů. Na solidním pramenném základě přesně interpretuje jak vatikánské aktivity, tak poměry ve státním a stranickém aparátu.

B y l o   t o   u m ě n í   m o ž n é h o

K doplnění českého pohledu slouží paměti očitého svědka vzpomenutých jednání Agostina Casaroliho (1914-98), od 60. let nejbližšího spolupracovníka papežů, od roku 1979 také státního sekretáře, tedy neoficiálního vatikánského ministra zahraničí. Casaroli se věnoval diplomatickým aktivitám v zemích střední a východní Evropy. Své vzpomínky evidentně psal s cílem vyvrátit otazníky, které praktiky vatikánských úředníků vyvolávaly. Proto se snaží prezentovat svou činnost jako umění možného, které mělo za cíl především pomoci zmírnit rozsah perzekuce.

Casaroli diferencuje ve srovnání přístupu k církevní otázce podle jednotlivých komunistických zemí. Velký podíl zaujímá u Casaroliho hodnocení situace v Maďarsku, kde se angažoval při zprostředkování odchodu tamního kardinála Mindszentyho do rakouského exilu. Společně s Cuhrou se shoduje v tom, že s československou vládou byla jednání nejobtížnější.

Z Casaroliho pamětí tak vysvítá, že důležitým předpokladem úspěšnosti vatikánské diplomacie byla míra opory, jakou mohla církev najít v okolním prostředí. Komunistická moc v ČSSR sice pokládala církev za důležitého oponenta, avšak sama církev přes nezpochybnitelnou roli v antikomunistickém odporu neměla v české společnosti takovou váhu jako třeba v Polsku.

Ze všech tří knih vyplývá, že jednoznačného rozřešení vatikánské východní politiky se v blízké budoucnosti stěží dočkáme. Vztah Vatikánu k sovětským satelitům včetně Československa byl často plný tápání, slepých uliček i vyloženě nešťastných kroků. Současně je z něho  patrný respekt k lidským právům a tendence poukazovat přes diplomatickou vstřícnost na nezákonnosti komunistických praktik.

Karel Kaplan -  Těžká cesta: spor Československa s Vatikánem 1963-1973

CDK, Brno 2001, 177 stran, náklad neuveden, cena 159 korun

Jaroslav Cuhra: Československo-vatikánská jednání 1968-1989

Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2001 (fakticky vyšlo 2002), náklad a cena neuvedeny

Agostino Casaroli: Trýzeň trpělivosti. Svatý stolec a komunistické země (1963-1989)

Přeložil Josef Maria. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001, 306 stran, náklad neuveden, cena 269 korun


Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatel Fredrik Backman
Píše jako Fulghum, ale je ze Švédska. Synovi se omlouvá za budoucí trapasy

Nakladatelství Host přivezlo před třemi lety do Česka úspěšného švédského spisovatele, sloupkaře a blogera Fredrika Backmana. Čtenáře si tehdy získal románem...  celý článek

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Prezident Václav Havel se svou první ženou Olgou na Hrádečku v roce 1993
RECENZE: Utajené vládkyně by si zasloužily více autorovy péče

Říká se, že za každým velkým mužem se skrývá ještě větší žena. Tak otevírá spisovatel a novinář David Glockner svou knihu Utajené vládkyně, ve které píše o...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.