Ze hry Smutek sluší Elektře

Ze hry Smutek sluší Elektře | foto: Divadlo Pod Palmovkou

Tragédie sluší hlavně pražské Palmovce

Své životní drama Smutek sluší Elektře dokončil Eugene O'Neill v roce 1931 v čase zlomu mezi oběma světovými válkami.

Jakkoliv mu inspirací byla antická tragédie, ruku mu již vedla zkušenost člověka tušícího, že se dějiny tragicky opakují a že zlo plodí zlo z úradku lidského, nikoli božího. Osud tedy není neporazitelný soupeř.

Drama o prokletí rodiny Mannonů je však dodnes stísňující atmosférou marného zápasu s temnými silami lidské duše.

Prokletí nejen válečné
V Divadle pod Palmovkou situují hru do období po návratu vojáků z evropského bojiště po 1. světové válce. Frontový zážitek silně poznamenal i Ezru Mannona (René Přibil) a jeho syna Orina (Radek Zima). Despotický Ezra doufá, že se mu ještě povede vzkřísit citově mrtvý vztah s manželkou Kristinou (Zuzana Slavíková).

Po válečných hrůzách vyhořelý Orin už nevěří ničemu, nejraději by se schoulil do matčina náručí. Kristina však navázala zničující vztah s vypuzeným příbuzným Mannonů Adamem Brantem (Ivan Jiřík).

Jenže toho miluje a posléze nenávidí hlavní postava, její dcera Lavínie (Barbora Valentová), která svou žárlivou nesmiřitelností roztáčí tragické soukolí pomsty.

Symbolem patricijské rodiny Mannonů je jejich dům, připomínající svou vznešeností hrobku.
Scénografické řešení místo iluze pochmurné nehybnosti zvolilo ilustraci pozvolného rozpadu odpadáváním papírové "fasády".

Určité nebezpečí toho, že diváci budou s pousmáním sledovat, kdy se odloupne další cár, se dotýká i hereckých výkonů. Ne že by drama nemělo v sobě groteskní momenty, například zoufalý povzdech Lavínie nad "normální" sousedkou, zda existuje i peklo pro hodné lidi.

Nicméně premiéra naznačila, že při emotivně vypjatých situacích ne všichni herci směřují k psychologicky strhujícím výkonům.

Po nepodařeném výstupu Ezrova návratu ztratila inscenace napětí a znejistělá Zuzana Slavíková získala vládu nad postavou až při působivých scénách s Orinem. Na výkonu Barbory Valentové zas můžeme spíše ocenit svědomitě splněný herecký úkol než schopnost vnitřního ztotožnění se s postavou ústřední "deprivantky".

Herecký soubor Palmovky prochází výraznou proměnou, a je proto namístě, když se jej režisér Kracik pokouší vystavit skutečně zatěžkávacím zkouškám na hrách, které mohou být i nad jeho síly.

Zda se však podaří obnovit uvadlou pověst divadla, které si ještě před pár lety se svým vyrovnaným souborem oprávněně troufalo na velká klasická dramata, se ještě ukáže.

EUGENE O’NEILL: Smutek sluší Elektře
Divadlo pod Palmovkou Praha. Přeložil Milan Lukeš, režie Petr Kracik, hrají Zuzana Slavíková, Barbora Valentová, René Přibil, Radek Zima. Délka 150 min.
Hodnocení MF DNES: 70%