Dosavadní reakce na album i výroky kapelníka a hlavní duše Trabandu Jardy Svobody hovoří o změně stylu, o novém směřování, o obavách ze ztráty či v lepším případě výměny publika ještě poměrně nedávno velmi populární a de facto "mejdanové" kapely, jež svůj styl nazývala "dechno".
Ale s těmi změnami to není tak zlé. Je pravda, že z někdejšího širokého obsazení zbyli tři lidé - spolu se Svobodou, který hraje zejména na harmonium, ale také na kytaru, baskytaru či cimbál, tvoří "Traband vzor 2007" trumpetistka a kytaristka Jana Modráčková a Václav Pohl, hrající na bicí a všemožné perkuse.
Do značné míry je to ale jen kosmetická změna - alespoň co se nahrávky týče. Ve studiu proslulého zvukaře a v tomto případě i producenta Ondřeje Ježka se podařilo dosáhnout skutečně mimořádně barevného, bohatého a plného soundu.
V některých pasážích (zvláště těch s exponovanou trubkou) zcela beze švů navazuje na starší tvorbu kapely, tam, kde se Svoboda a spol. pustili na - ze svého pohledu - neprobádaný terén, je červenou nití, provazující Traband minulý a současný, Svobodův výrazný hlas, typický způsob interpretace a především autorský rukopis nejen v textech, ale i stavbě melodií.
Je to možná trochu nepatřičné srovnání, ale tvorba Trabandu - od folkrockových počátků přes Balkánem či klezmerem ovlivněné dechno až po současnou těžko zařaditelnou poněkud komornější polohu - vlastně připomíná třeba tvorbu Boba Dylana. Neboli: ať Dylan hrál folk, country, blues nebo rock, vždycky byl v první řadě Dylanem.
Z toho vyplývá: Traband jako kapela vždycky především sloužil cílům svého lídra, talentovaného písničkáře v nejlepším slova smyslu, a styly, jimiž procházel, byly jen ambaláží, jež jeho písně dobarvovala. Svobodova tvorba by nicméně byla představitelná a jistě působivá třeba i ve zcela sólovém podání.
Až na jisté detaily (například Milovaný syn - snad nikdy předtím nenapsal Svoboda tak otevřenou a přímočarou píseň) se příliš nezměnil ani způsob Svobodova psaní textů: stále zde najdeme podobenství, příběhy (i když už ne žádné "historky z podsvětí"), biblické odkazy a narážky, odsudky lidské malosti i romantiku a lyriku.
Tak tedy: ano, Traband se změnil, ale Jarda Svoboda zůstal Jardou Svobodou. A to je záruka pro ty, kteří jeho světu rozumějí a mají ho rádi, že se stále vyplatí tuhle kapelu poslouchat. I když si na jejím koncertě třeba už tolik nezatrsají.
Traband: Přítel člověka
Indies, délka CD 58:21
Hodnocení iDNES.cz: 90%
