Snímky z filmu najdete ve fotogalerii.
Snímek nesoucí jméno slavné malířky, přední představitelky české meziválečné avantgardy Marie Čermínové známé pod pseudonymem Toyen, jež žila v letech 1902-1980, má slavnostní premiéru ve čtvrtek v pražském Světozoru.
Před ní jej nikdo neviděl, poté po něm bude sháňka - chystají se jen dvě kopie, z toho jedna s anglickými podtitulky, a distribuční cesta povede zejména klubovými a artovými kinosály.
V hlavních rolích se sice představí dvě ze současných hereckých osobností, Zuzana Stivínová coby Toyen a Jan Budař jako její o dvanáct let mladší životní i umělecký partner Jindřich Heisler, kterého malířka přežila o sedmadvacet let.
Jenže podle režiséra nepůjde o běžné postavy, herce používá například ve scénách, kdy vytváří "variace na obrazy". A aby těch zvláštností nebylo málo, věčný hledač a pokušitel moderních technologií použil pro film, na nějž dostal ze státního fondu kinematografie tři a půl milionu korun, nový typ digitální kamery.
Na rozdíl od svých vrstevníků z generace české nové vlny 60. let, kteří dávají přednost klasickým materiálům, totiž Němec tvrdí, že technické vynálezy poskytují mnohem větší uměleckou svobodu.
Především však divák nemá od Toyen čekat ani běžný životopis, ani dokument.
"Velký ateliér, hangár či cirkusový stan. Zde budujeme velký svět předních evropských surrealistů," popisuje režisér.
"Kulisou je mozaika bytů, hotelů, kaváren a ulic. Koupelna a vana v bytě Toyen, rezidence, kde čtyři roky bydlel Heisler, Žid, který se nedostavil k transportu, a kde on i jeho milenka tvořili. Malířská výbava, klobouky, peněženky, fotografická výbava, rozhlasová hlášení od třicátých do sedmdesátých let, amatérské filmy, které ti dva natočili. "
V téhle fantaskní říši, jejíž scénář psal s Terezou Brdečkovou a kterou ve zkratce nazývá "poezie a šok", hodlá Němec proniknout do obrazů a uměleckých děl.
Ovšem jinak, než je publikum zvyklé: "Zepředu, zezadu, skrze režné malířské plátno."
Surrealismus režisér považuje za základ naprosté nezávislosti svých hrdinů na dobové politice, režimech, národnosti, bohatství a chudobě. Přežili hrůzy nacismu i komunismu. Stavěli na osobní seberealizaci, svobodě, vnitřní síle, energii nevšedního vzájemného vztahu.
"Toyen někdy vystupuje jako muž, jindy jako obhájce hrubé erotiky, dokonce pornografie," uvádí filmař. Připomíná, že Toyen ani Heisler nebyli nikdy v manželském svazku. Neměli děti. Ale spolu, jeden vedle druhého, "svázaní neviditelnou pupeční šňůrou tvorby a emoce", vynalezli nové umělecké přístupy, poezii, koláž, fotografické techniky, reklamní výtvory.
V jejich umění dnes Němec nalézá "nekompromisní agresivitu a bojovnost i něžné vize, které vypadají jako počátek dnešní důležitosti vizuálna a videoprezentací". Sám Jan Němec je ztělesněním výroku Přežije pouze síla jednotlivce!, který používá, když popisuje Toyen.
Tvůrce slavných děl Mučedníci lásky nebo Démanty noci si vysloužil po ruské okupaci zákaz činnosti, v roce 1974 odešel do nuceného exilu, který jej vedl přes Francii, Německo, Anglii a Švédsko až do Států. Už v prosinci 1989 však byl zpět, začal točit snímek V žáru královské lásky a tři roky nato založil vlastní společnost Jan Němec Film.
Do nového tisíciletí vstoupil už jako pedagog FAMU, ale i jako filmař dal o sobě opět vědět. Za autobiografické Noční hovory s matkou si odvezl Zlatého leoparda ze sekce videofilmů v Locarnu. Když přežil vlastní smrt, popsal svůj zážitek zase zvláštním filmem - Krajinou mého srdce, která dostala pozvání na řadu festivalů.
A jaký osud čeká Toyen, film založený na historických faktech a na skutečných uměleckých dílech, který přitom není hraným životopisem ani dokumentem o umění? "Bude existovat zcela nezávisle jako originální dílo, jež má vlastní svět a vlastní poetiku," věří jeho tvůrci.
TOYEN. Režie: Jan Němec. Hrají: Zuzana Stivínová, Jan Budař.
