"Tento svět byl vytvořen patriarchálními autoritami. Ale já jim jdu po krku," tvrdí třiačtyřicetiletá písničkářka Tori Amos. "My, americké ženy, pod nimi musíme zapálit oheň. Musí pochopit, že jsem u jejich dveří a že chci, aby si toho byly vědomy. Půjdu po jejich dcerách a jsem si jistá, že ne všechny z nich jsou posedlé pouze tím, kolik měří v pase," vyhrožuje slavná hudebnice mužské populaci.
Přestože současně tvrdí, že má muže ráda, což podle ní dosvědčuje i její spokojené manželství, své deváté album American Doll Posse zasvětila už téměř tradičně feministickému boji. Pryč jsou ovšem doby, kdy v rámci zápalu vykřikovala, že "spala s Bohem, a když to bylo nutné, polykala jeho sémě", nebo přesvědčovala své posluchače, že "jako dítě si nejvíc ze všeho přála zabít vlastní babičku".
Skladby ze své poslední desky představí Tori Amos zítra v rámci současného turné i v Česku. Koncert začíná ve 20 hodin v pražském Kongresovém centru, vstupenky je možné zakoupit v síti Ticketpro v cenách od 795 do 1485 korun.
Americká zpěvačka, vlastním jménem Myra Ellen Amos, vyrostla v Severní Karolíně. Ve třech letech začala hrát na piano, od čtyř už skládala vlastní hudbu a v šesti letech byla jako nejmladší student přijata na prestižní konzervatoř v Baltimore. V jedenácti složila pro fakultu "příliš radikální klavírní hudbu" a byla nekompromisně vyloučena. K pianu se Amos vrátila až o pár let později – v barech ve Washingtonu a Baltimore.
V sedmnácti si změnila jméno z Ellen (Myra ji prý nikdo nikdy neřekl) na Tori. Maturovala v roce 1981 v Marylandu a poté se jako správná rebelka hledala v punku. Přestěhovala se do Los Angeles a stala se zpěvačkou hardrockové skupiny Y Kant Tori Read. Posléze se ovšem opět stěhovala, tentokrát do Londýna, kde začala pracovat na svém prvním sólovém albu. V roce 1992 dostalo název Little Earthquakes a pro Tori Amos znamenalo průlom – prodalo se jej více než dva miliony kopií a obsahovalo hity jako Silent All These Years, Crucify, Leather a Winter.
Druhé album Under The Pink, které šlo ve stopách úspěšného debutu, představila o dva roky později. V roce 1996 se Tori Amos rozešla s přítelem Ericem Rossem, který byl zároveň producentem jejích prvních dvou alb. Těžké období jí inspirovalo ke třetí desce Boys for Pele, kde se objevily písně jako Horses, Blood Roses, Professional Widow a Caught a Lite Sneeze. Desku, na níž se vyzpívává ze zklamání a vinu za krach vztahu hází na veškeré mužské pokolení, podpořila na koncertním turné. Na jeho konci zjistila, že je těhotná.
Tři měsíce poté o dítě přišla a v depresi vydala v roce 1998 další album From the Choirgirl Hotel. Ve stejném roce se provdala za Brita Marka Hawleyho, o rok později se přihlásila dvojalbem To Venus and Back. Na výběru Strange Little Girls pak roku 2001 nabídla svým fanouškům skladby od jiných, převážně mužských autorů jako Neil Young, Eminem nebo Lou Reed.
Další studiová deska Scarlet’s Walk, v pořadí už sedmá, následovala opět hned o rok později. Na další, The Beekeeper, museli zpěvaččini příznivci čekat až do roku 2005. Pak ovšem pracovní tempo mírně zrychlila a letos vyšlo její deváté album, na němž se opět vrací k problematice feminismu. K tomu jí dopomáhá pětice fiktivních žen, které na albu stvořila – politicky angažovaná fotografka Isabel, citlivá idealistka Clyde, energická bojovnice Pip, smyslná a chápající Santa, v partě nechybí ani Tori, jež ovládá muže a manipuluje s nimi. Tu prý zpěvačka dokáže z pětice žen pochopit nejméně.
Co má její hra znamenat? "Už mnoho let jsem jen určitým obrazem, ten však nutně nevystihuje všechny mé stránky," tvrdí. "To, co se snažím ostatním ženám sdělit, je, že všechny máme vlastní verzi roztříštěné feminity, která byla u většiny z nich utlačována." A dodává: "Jsem dcerou kazatele a začínám si uvědomovat, že ženy jsou dnes děleny na matky a děvky, což je pro mě nepřijatelné."
