Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tool nadchli vztekem, který očišťuje

  1:00aktualizováno  1:00
Už po úvodní patnáctiminutové skladbě bylo jasné i těm, kdo se dostali na nedělní pražský koncert náhodou, že americká skupina Tool není jen obyčejný metal.

Tool - Tool - 10.000 Days Tour, T-Mobile Arena Praha (25. června 2006) | foto: Michal SváčekMF DNES

Jedn se o výjimečné čtyřčlenné hudebně radikální sdružení, které svým industriálním hlukem, bolestivou hlasitostí a až nepříčetnou energií dokáže bořit Jericho, i kdyby jeho hradby byly z betonu.

V rozsáhlých, členitých skladbách se prolínaly svérázné hardcorové riffy, raný ponurý sabbathovský death metal, citlivé povahy až k nepříčetnosti přivádějící minimalismus, brutální hluková elektronika i nejmodernější syntetické zvuky. Podstata kompozic a celkové scénické image však sahala až do nitra sedmdesátých let, k už zapomínaným idejím o rockové hudbě jako nové formě umění.

Zpěvák Maynard James Keenan sošně pózoval v jakoby mlžném oparu daleko v hloubi pódia a nenápadně přitom spouštěl počítače, zatímco oba brilantní kytaristé chrlili hněvivé vazby oproti obrovskému rachotícímu bicímu srdci bubeníka Dannyho Careyho.

I zadní projekce a světelné efekty evokující peklo byly vymyšleny tak, aby se našel dostatek prostoru pro improvizaci, která je u většiny kapel při dnešních složitých pódiových vystoupeních tabu. Pamětníci mohli jásat, protože už šestnáct let existující Tool přinesli v mohutnější a organizovanější podobě to, o co se v Česku pokoušeli před čtvrt stoletím Kilhets a po nich celá vlna domácích industriálních souborů – abstraktní napětí mezi intelektem a emocemi.

Přesně jako tehdy slyšeli pasáže, které by při jiné instrumentaci a intenzitě zvuku mohlo hrát i smyčcové kvarteto, a bloky zvukových emocí, za které by se nemusela stydět avantgarda vážné hudby v padesátých letech.

Dokonce i chvíle, kdy si kapela sedla na pódium a tři minuty držela ticho oproti šílejícímu davu, míněná snad zároveň jako obvyklá pauza před přídavkem, měla charakter jakési metahudby, která vůbec nemusí být ani hrána, a přesto existuje.  

Proti vizionářsky temným 105 minutám zvukového útoku Tool jsou nejtvrdší metalové kapely typu Korn, Deftones či Sepultura jen pionýrskými oddíly, jež se za zpěvu optimistických písní vydaly na maliny.

Z vystoupení nehumorné a cílevědomě tajemné skupiny sálal vztek, ale byl to vztek, který uvolňuje, očišťuje, a dokonce i povznáší. Zážitek, po kterém už letos nemá cenu na nic jiného chodit.

Autoři:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Záběr z festivalu Brutal Assault 2017
Brutal Assault hlásí rekordní návštěvu, metalisté udělili lepší dvojku

Na metalový festival Brutal Assault, který v neděli skončil v areálu pevnosti v Josefově na Náchodsku, dorazilo rekordních zhruba 20 tisíc návštěvníků. Ti v...  celý článek

Ivan Král (Metronome festival, Praha, 26. června 2016)
Ivan Král chystá české turné. Nabídne i písně, které hrál s Iggym Popem

Většinou u nás koncertuje jen jednou do roka a jeho živá vystoupení bývají velkým zážitkem. O tom se ostatně mohli přesvědčit například návštěvníci loňského...  celý článek

Mig 21
Jen na Okoři se mohlo stát, že se Macháček ráno probudil vedle Hapky

Pro koho by bylo sobotní vystoupení Robbieho Williamse v pražských Letňanech příliš masovou akcí, nebo by se chtěl naopak před večerním koncertem hudebně...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.