Její nové album The Heat ji jako interpretku představuje znovu v nejlepším světle. Frázuje tak lehce a elegantně, až vzniká pocit, že zpěv je normálním způsobem její řeči. A jako na minulých albech jí nejvíc vyhovuje sladkobolná poloha zasněné nebo zklamané ženy - tentokrát ovšem hrozící unylosti zabránili producenti bohatými aranžmá sborů, z nichž se stala největší ozdoba alba.
Na deskách tohoto typu musíme dnes rozeznávat dvě roviny. První představují potenciální hity. Braxtonová si mohla dovolit jednu z nejúspěšnějších současných skladatelek Dianne Warrenovou a určitě na tom vydělá - i když se zdá, že aranžmá jsou až příliš poplatná módnímu trendu, který přinesla v polovině devadesátých let Madonna a dnes zdatně rozvíjí John Secada, Enrique Iglesias nebo Ricky Martin.
Hiphopový základ je střižen v lehce latinském rytmu a jediným výraznějším nástrojem v celém zvuku je akustická kytara. U jedné skladby to zaujme, ale po několikáté podobně udělané věci už můžeme mluvit o stereotypu. Druhá rovina bývá považována za jakousi vycpávku, ovšem mnohdy řekne o interpretovi a jeho producentech mnohem víc než ona hrstka hitů. Zpěvačka v těchto skladbách zkouší koketovat s revivalem cool jazzu, experimentuje s jakýmsi ambientním soulem a svůj snivý romantismus zkouší rozbít i s pomocí rappera Dr. Dre.
Pod uhlazeným povrchem se odehrává stejný způsob hledání jako u jejích kolegyní Mary J. Bligeové, Amel Larrieuxové, Pink a dalších. Potvrzuje, že dnešní černý pop je ekletickou směsicí jazzu, barového popu šedesátých let, taneční vlny diska sedmdesátých let a hip hopu. Jenže český posluchač, který má v DNA zakódovanou dechovku, to bohužel neocení.
Na deskách tohoto typu musíme dnes rozeznávat dvě roviny. První představují potenciální hity. Braxtonová si mohla dovolit jednu z nejúspěšnějších současných skladatelek Dianne Warrenovou a určitě na tom vydělá - i když se zdá, že aranžmá jsou až příliš poplatná módnímu trendu, který přinesla v polovině devadesátých let Madonna a dnes zdatně rozvíjí John Secada, Enrique Iglesias nebo Ricky Martin.
Hiphopový základ je střižen v lehce latinském rytmu a jediným výraznějším nástrojem v celém zvuku je akustická kytara. U jedné skladby to zaujme, ale po několikáté podobně udělané věci už můžeme mluvit o stereotypu. Druhá rovina bývá považována za jakousi vycpávku, ovšem mnohdy řekne o interpretovi a jeho producentech mnohem víc než ona hrstka hitů. Zpěvačka v těchto skladbách zkouší koketovat s revivalem cool jazzu, experimentuje s jakýmsi ambientním soulem a svůj snivý romantismus zkouší rozbít i s pomocí rappera Dr. Dre.
Pod uhlazeným povrchem se odehrává stejný způsob hledání jako u jejích kolegyní Mary J. Bligeové, Amel Larrieuxové, Pink a dalších. Potvrzuje, že dnešní černý pop je ekletickou směsicí jazzu, barového popu šedesátých let, taneční vlny diska sedmdesátých let a hip hopu. Jenže český posluchač, který má v DNA zakódovanou dechovku, to bohužel neocení.
|
Toni Braxtonová: The Heat |
|
CD, 49 minut |
|
Vydala firma BMG |
 Obal desky The Heat. |
