Reportáž vyjde ve čtvrtečním Magazínu DNES a my přinášíme ukázku, která popisuje pěvecké vystoupení před porotou:
Jako první vleze před porotu syn svého otce David Kraus a takhle přes dveře to zní nudně, což je první světlejší okamžik dne.
Potom já.
"Nedrbej se," říkám si ve dveřích - a dál se drbu.
"Dobrý den," zašeptám směrem k muzikantům z Lucie, "zkusil bych Srdce."
Kdosi pouští hudební základ.
Zavřu oči a zní to skvěle. Občas jsem možná zbytečně vysoko, samohlásky mám kratší, ale za tenhle výkon bych se snad i přijal.
Uprostřed prvního refrénu, neboli po čtyřiceti vteřinách akce, muzika utichne a kdosi z poroty pronese znepokojující hodnocení: "Sám asi uznáte, že to byl omyl, ale nevadí, třeba budou Pohyby lepší."
Dvojnásob strnu. Jaký omyl, vždyť to znělo! A jaké Pohyby?
"Nebudou lepší."
"Uvidíme. Hudba, prosím!"
Popadnu papír s textem a recituju jim ten nesmysl: "Dělám pohyby, hejbám bokama, rukama nohama..." Po řádku "Lásko, miluju tě" nastává další hlučné ticho. Ve tvářích porotců lehký smích, v srdci mém hluboký žal. Režisér praví, "Nejlepší výkon dneška, díky," ale nejspíš to míní ironicky, protože klávesista Michal Dvořák ihned doplňuje, "já nemám slov," a basák P.B.CH., ten mě dorazí: "Na takové pokusy jsou jiný pořady."
Poláček napsal píseň, chtěl dobýt vánoční hitparády   Tomáš Poláček z Magazínu DNES nahrává píseň Hitmejkři vánoční. "Nikdy jsem neměl dost peněz na všechny vytoužené dárky," říká redaktor Magazínu DNES Tomáš Poláček, který se loni definitivně rozhodl vydělat svůj první milion, a tak složil vánoční skladbu s hitovými ambicemi. |
Běžím se opláchnout na WC a potkávám Davida Kollera. "Hele," projevuje empatii, "kdyby se našla role pro nějakýho nervózního introverta, kterej se všeho bojí, nějaká šance tu je."
