Žurnalistka v úvodu označuje Fischerovou za velmi kritického ducha - při autorizaci text prý radikálně proškrtala. I tak to bylo málo: leccos se v něm opakováním rozřeďuje do omáčky. Důvodem je neschopnost Brůhové dát interview pevný tvar, nalézt mantinely pro "rozlévavou" Fischerovou a vložit maximální energii do nalezení přesných slov.
Z interview je očividné, že oběma dámám bylo při povídání dobře, že mezi nimi existuje báječné souznění; navzájem se často a rády ujišťují o podobném náhledu na život a na svět. Laskavost, pochopení, zalíbení v pravdách sálají z každé stránky. "Má ohromný dar jakési poezie nebo něčeho umělecky neuchopitelného. To je to, že některé věci nemůžete popsat slovy," vysvětluje Fischerová magii Jana Kačera, když režíroval v pražském Činoherním klubu, kde ona byla jeden čas v angažmá.
Vtip je ovšem v tom, že nejspíš chtěla sdělit, že Jan Kačer se dotýkal něčeho, co je uchopitelné právě jen uměním! V tom je mi tenhle způsob hovorů protivný: totiž, že se samozřejmostí vyvěrající z takzvaného člověčího přístupu vlastně předjímá význam vyřčených slov, aniž si pak už dá práci ten význam do slov skutečně vložit.
Nikdo nepopírá hodnoty Táni Fischerové: do SSM kdysi přes opakovaný nátlak nevstoupila, skromným způsobem života se udržela na volné noze za bolševika i po něm, stará se o postiženého syna, pečovala o nemocnou, dnes již zesnulou matku, angažuje se v různých občanských iniciativách a tak dále.
Když zapomene na moralizující zarámování jak konání svého, tak hlavně jiných a jednoduše vypráví, co ji kdy a kde potkalo, jak se cítila, co se jí honilo hlavou, bývá to oslovující čtení. Například při popisech peripetií i radostí se synem Kryštofem dokáže být dojemná, protože zároveň i věcná - věcná tak, jak taková matka někdy musí být, chce-li při vší té tíze obstát.
Ústřední potíž oné knihy tkví tudíž v proporcích. Dovedu si představit, že v osobním kontaktu Táňa Fischerová nemusí působit jako odšťavňovač, z jehož ústního otvoru v takovém zalykavém množství vytéká koncentrát zásad a pravd; přirozený průběh času může dát jejímu konání příjemný, nenaléhavý průběh.
Ale papír je redukcí skutečnosti a interview knižního rozsahu vyžaduje citlivost a um, aby se plastická skutečnost nepřeklopila v sošnou plochost. Kromě toho by při dnešních rychlých výrobních termínech slušela partiím, v nichž Fischerová hovoří o svém pokusu vstoupit do politiky, větší aktuálnost, než je ona zimní vláčnost, s níž se o těch věcech na konci knihy mluví.
Jen pro zajímavost, co herečka odpověděla na dotaz, co by pro ni znamenal případný vstup do politiky: "Kromě omezení mé vlastní činnosti, kterou mám moc ráda, by přinesl problém rodinný, protože moje dítě je zvyklé mít se mnou dva měsíce prázdnin v létě i v zimě. A jen tato myšlenka, že bych ho zkrátila o prázdniny a my bychom spolu nemohli v létě být tak dlouho, jak chceme a jak jsme zvyklí, mi nahání úzkost. Stejně tak mám tátu, kterému bude v létě jedenaosmdesát a který mě potřebuje... Vím, že když to dopadne tak, že do politiky nevstoupím, bude to pro můj osobní život lepší."
|
Daniela Brůhová - Táňa Fischerová: Nežít jen pro sebe |
 Poslankyně. Táňa Fischrová přece jen v politice: na snímku se Svatoplukem Karáskem při ustavující schůzi poslaneckého klubu Unie svobody. |
