Tohle si může dovolit jen Tom Waits

Americký kultovní písničkář Tom Waits se letos na jaře odvázal a po třech letech přišel s dvěma samostatnými alby najednou. Těžko tenhle neobvyklý krok pochopit. Naskýtá se vysvětlení, že obě desky obsahují hudbu k divadelním představením, jejichž premiéry jsou od sebe vzdálené osm let, takže mezi nimi vzniká zvláštní konfrontační atmosféra. Waits je navíc tak kultovní postavou, že skoro nepřichází v úvahu, aby si některý z jeho obdivovatelů koupil jen jednu ze dvou desek - a panevropská hitparáda to ukázala přesně. Obě desky se tu umisťovaly vždy vedle sebe, dokonce ve stejném pořadí. První byla Alice, hned za ní Blood Money.

I to lze vysvětlit. Písně z alba Alice vznikaly v roce 1992 pro představení stejnojmenné hry Paula Schmidta v Hamburku. Waits je tu přítomen ve své nejpopulárnější podobě, která mu v sedmdesátých a osmdesátých letech získala celosvětovou slávu. Je to přesně ten slavný písničkář, který napsal klasické hity Downtown Train nebo Tom Traubert's Blues.

Opilý barový pianista, chroptící své zhudebněné básně za doprovodu jazzového komba, se silácky snaží zakrýt, že jeho písně mají krásné melodie a křehké básnické obraty. Protože Waitsovy písně vznikaly pro německou inscenaci, dostaly se do jeho skladeb středoevropské prvky, zvláště ze židovské klezmer music; je to hudba natažená na struně mezi předválečnými berlínskými kabarety a koloniemi přistěhovalců v Brooklynu. Ale zároveň klišé, které písničkář použil již několikrát předtím. Snad právě proto ležela tahle kolekce tajemných nočních balad tak dlouho u ledu.

Autorova nespokojenost se zaběhlým stylem vyústila v devadesátých letech v řadu zvukových experimentů, které jej měly vzdálit ohranému barově jazzovému vyjadřování. Album Blood Money v této sérii vnitřních revolt pokračuje. Písně napsané pro kodaňskou inscenaci Büchnerova Vojcka jsou mnohem robustnější a zvukově syrovější. Waits přestává být podnapilým kavárenským nebo barovým bavičem.

K neobvyklým melodiím s pouťovou atmosférou, které by lahodily uchu Kurta Weilla, přidává neobvyklou instrumentaci, která se marimbou, basklarinetem, foukací harmonikou a dalšími pro rock neobvyklými nástroji blíží k tomu, co na konci šedesátých let hrával Captain Beefheart.

Shodou okolností Waitsův stálý basista Larry Taylor prý patříval do proměňujícího se okruhu Beefheartových spoluhráčů ještě dávno předtím, než proslul na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jako člen Canned Heat a snad nejlepší sestavy Johna Mayalla.

Na rozdíl od většiny amerických umělců však je ve Waitsovi vždy přítomno něco evropského - u Blood Money je to možná balkánská lidová hudba.
Album Alice představuje Waitse jako excentrického rockového písničkáře, Blood Money je blíže kategorii, které se nepřesně říká vážná hudba.

I to je dostatečný důvod, aby byly obě desky vydány odděleně. Znalci Waitsových desek budou zajisté tvrdit, že Blue Valentine z roku 1979 je lepší než Alice a Black Rider z roku 1993 emocionálně silnější než Blood Money. Ale v době prefabrikovaných hudebních výrobků jsou obě Waitsovy desky studánkami živé vody.

Tom Waits Alice
1	Alice
2	Everything You Can Think
3	Flower´s Grave
4	No One Knows I´m Gone
5	Kommienezuspadt
6	Poor Edward
7	Table Top Joe
8	Lost In The Harbour
9	We´re All Mad Here
10	Watch Her Disappear
11	Reeperbahn
12	I´m Still Here
13	Fish & Bird
14	Barcarolle
15	Fawn

Tom Waits Blood Money
1	Misery Is The River Of The World
2	Everything Goes To Hell
3	Coney Island Baby
4	All The World Is Green
5	God´s Away On Business
6	Another Man´s Vine
7	Knife Chase
8	Lullaby
9	Starving In The Belly Of A Whale
10	The Part You Throw Away
11	Woe
12	Calliope
13	A Good Man Is Hard To Find

Tom Waits - Alice. Obal alba.

Tom Waits - Blood Money. Obal alba.