I to lze vysvětlit. Písně z alba Alice vznikaly v roce 1992 pro představení stejnojmenné hry Paula Schmidta v Hamburku. Waits je tu přítomen ve své nejpopulárnější podobě, která mu v sedmdesátých a osmdesátých letech získala celosvětovou slávu. Je to přesně ten slavný písničkář, který napsal klasické hity Downtown Train nebo Tom Traubert's Blues.
Opilý barový pianista, chroptící své zhudebněné básně za doprovodu jazzového komba, se silácky snaží zakrýt, že jeho písně mají krásné melodie a křehké básnické obraty. Protože Waitsovy písně vznikaly pro německou inscenaci, dostaly se do jeho skladeb středoevropské prvky, zvláště ze židovské klezmer music; je to hudba natažená na struně mezi předválečnými berlínskými kabarety a koloniemi přistěhovalců v Brooklynu. Ale zároveň klišé, které písničkář použil již několikrát předtím. Snad právě proto ležela tahle kolekce tajemných nočních balad tak dlouho u ledu.
Autorova nespokojenost se zaběhlým stylem vyústila v devadesátých letech v řadu zvukových experimentů, které jej měly vzdálit ohranému barově jazzovému vyjadřování. Album Blood Money v této sérii vnitřních revolt pokračuje. Písně napsané pro kodaňskou inscenaci Büchnerova Vojcka jsou mnohem robustnější a zvukově syrovější. Waits přestává být podnapilým kavárenským nebo barovým bavičem.
K neobvyklým melodiím s pouťovou atmosférou, které by lahodily uchu Kurta Weilla, přidává neobvyklou instrumentaci, která se marimbou, basklarinetem, foukací harmonikou a dalšími pro rock neobvyklými nástroji blíží k tomu, co na konci šedesátých let hrával Captain Beefheart.
Shodou okolností Waitsův stálý basista Larry Taylor prý patříval do proměňujícího se okruhu Beefheartových spoluhráčů ještě dávno předtím, než proslul na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jako člen Canned Heat a snad nejlepší sestavy Johna Mayalla.
Na rozdíl od většiny amerických umělců však je ve Waitsovi vždy přítomno něco evropského - u Blood Money je to možná balkánská lidová hudba.
Album Alice představuje Waitse jako excentrického rockového písničkáře, Blood Money je blíže kategorii, které se nepřesně říká vážná hudba.
I to je dostatečný důvod, aby byly obě desky vydány odděleně. Znalci Waitsových desek budou zajisté tvrdit, že Blue Valentine z roku 1979 je lepší než Alice a Black Rider z roku 1993 emocionálně silnější než Blood Money. Ale v době prefabrikovaných hudebních výrobků jsou obě Waitsovy desky studánkami živé vody.
Tom Waits - Alice. Obal alba. |
Tom Waits - Blood Money. Obal alba. |