Dva významné představitele takového směřování jsme už mohli slyšet v Praze: panamského pianistu Danila Pereze v Dizzy Gillespieho Orchestru spojeného národa a poté jeho přítele, portorikánského saxofonistu Davida Sancheze na samostatném vystoupení jeho skupiny. Oba nedávno vydali nová alba.
Začněme tím, co nahrávky mají společné. Návaznost na lidové prvky jim dodává posluchačskou přijatelnost, která připomíná někdejší swingové spojení jazzové řehole s přístupností tehdejšího kultivovaného popu. Tatáž návaznost - zejména ve využívání etnických rytmických vzorců a prvků je odlišuje od opakovaných mainstreamových schémat. A oba přitom obstojí jako osobité sólistické hlasy, schopné zaujmout a nést svou linku v posluchačsky i muzikantsky přijatelné rovině.
Danilo Perez pracuje v komornějším zvuku, který odpovídá klavírnímu triu s Johnem Pattitucim na kontrabas a Jeffem Tainem Wattsem nebo Jeffem Baladrem na bicí (s případně dodanými lidovými perkusemi). Ale když se k tomu v jeho Panama Blues přidá lidový zpěvák Raul Vital a další etnické perkuse, dostaneme podobný dojem, jako když beethovenovský pianista Friedrich Gulda zpíval pod pseudonymem lidové vídeňské písničky.
A když se pak jen v sólovém klavíru ozve standard Smoke Gets In Your Eyes, zbývá konstatování, že návrat k mainstreamu je tu přece jen trochu jiný než u většiny jeho dnešních mladých mistrů.
David Sanchez je, jak sluší saxofonovému zvuku, trochu robustnější, ale jeho recept je podobný.
Na svých předchozích albech se dával doprovázet Danilo Perezem, teď sáhl po pianistovi Edselu Gomezovi, který svou úlohu plní stejně dokonale. Témata si vybírá z Kuby, Brazílie, Portorika i ze Spojených států, pokud tam nějaká injekce z těchto oblastí zdomácněla a přinesla vlastní plody. Doprovodné nástroje obsahují flétny, klarinety, basklarinet, lesní roh i smyčce, takže se zvuková paleta může zdát bohatší. Ale základní směřování zůstává stejné: aplikace jazzové praxe na latinskou hudební kulturu, která vrací hudbu do posluchačsky vstřícnější a současně trochu novější polohy, možná i schopné alespoň zčásti konkurovat jiné alternativě: dynamickému rhytm and blues nebo funku.
Obě alba stojí za poslech i za doporučení, možná naznačují jednu z dalších cest. I když - vedle někdejšího bludného rozcestí mezi černým a bílým jazzem se tak můžeme dočkat dalšího rozcestí mezi hudbou latinskou a nelatinskou.
| Danilo Perez: Central Avenue |
|
CD, 51 minut |
|
Vydala firma Impulse! |
|
David Sanchez: Obsession |
|
CD, 54 minut |
|
Vydala firma Columbia |
