Frank Sinatra (1915–1998) je – spolu s Elvisem Presleym a Beatles – jeden z triumvirátu nejpodstatnějších zjevů popmusic 20. století, tak to prostě je, ať si o tom myslí kdokoli cokoli. Ze všech tří zmíněných je ovšem interpretem také bezesporu nejčastěji kompilovaným. Nejrůznější jeho "bestofky" se počítají na desítky. Jen některé jsou ovšem autorizované (dnes už samozřejmě nikoli ve smyslu posvěcení samotným interpretem, nýbrž majitelem práv na jeho nahrávky). A ta aktuální, vycházející k desetiletí od zpěvákova úmrtí, mezi ně samozřejmě patří, jinak bychom o ní nepsali.
Název, vycházející z jedné ze zařazených písní, tedy Nothing But The Best, ovšem říká necelou pravdu. Je fakt, že znamená solidní "úvod do studia Franka Sinatry" s řadou jeho největších hitů (za všechny jmenujme Come Fly With Me, The Girl From Ipanema, Strangers In The Night, Somethin´ Stupid, It Was A Very Good Year, My Way či Theme From New York, New York).
Nahrávka slavného evergreenu Body And Soul, jež celé album uzavírá, vznikla podobným způsobem jako celé před dvěma lety vydané album Raye Charlese a orchestru Counta Basieho: byla vzata původní stopa zpěvu a k té byl v současné době přitočen orchestrální základ (mimochodem pod vedením zpěvákova syna Franka Sinatry Jr.).
Kdyby ale vydavatelství mělo mluvit celou pravdu, muselo by název alba rozšířit na "Nic než to nejlepší z období u vydavatelství Reprise". Tak to bývá u všech umělců, kteří za tvůrčí život – a že ten Sinatrův byl proklatě dlouhý – vystřídali několik vydavatelů.
Kompilace tedy obsahuje "to nejlepší" z let po roce 1960, kdy postupně po odchodu od společností Columbia a Capitol sám založil dodnes existující label (nyní je součástí vydavatelského koncernu Warner Music), kterému se posléze kromě desítek jiných více či méně známých intepretů upsal i zbytek jeho "Krysí smečky" (Rat Pack), tedy zpěváci Dean Martin a Sammy Davis Jr.
Chybí tu tedy leccos, samozřejmě rané nahrávky s bigbandy Harryho Jamese a Tommyho Dorseyho, ale i leckteré slavné hity z prvního dvacetiletí sólové kariéry (z těch největších třeba The Lady Is A Tramp nebo I´ve Got You Under My Skin); některé, třeba Come Fly With Me, Sinatra nazpíval v různých obdobích v několika verzích a zde tedy nacházíme tu pozdější.
Písničkový deficit (který je ale, jak bylo naznačeno, vlastně marginální, neboť ze Sinatry by se dalo kompilovat z různých úhlů pohledu donekonečna) částečně vyvažuje bonus u části edice alba Nothing But The Best, totiž přiložené DVD s koncertem z Royal Festival Hall z roku 1971, kde najdeme kromě jiných také třeba úžasnou verzi Something Beatla George Harrisona.
Kuriozitou koncertu je jeho úplný začátek, kde zpěváka na scénu za frenetického jásotu publika uvádí monacká princezna Grace, což není nikdo menší než tehdy už bývalá slavná herečka Grace Kelly.
Frank Sinatra: Pennies From Heaven (Royal Festival Hall, 1971)
Už v době Sinatrova života se leckdo prohlašoval za jeho nástupce, po zpěvákově smrti se s takovými označeními více či méně kvalitních zpěváků přímo roztrhl pytel – nejen ve světě, ale i u nás. Při poslechu byť jen jediné písně z tohoto alba je ale nad slunce jasné, že otcem takových myšlenek je jen zbožné a nesplnitelné přání.
Frank Sinatra: Nothing But The Best
Reprise/Warner Music, čas: 74:36 (CD) + 51:08 (DVD)
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
