Bezesporu nejslavnější "vaňkovkou" je Audience Václava Havla, která se už za minulého režimu rozšířila nejen prostřednictvím literárního samizdatu, ale také v podobě audionahrávky, kde hlavní postavy neopakovatelně ztělesnili Pavel Landovský a autor hry.
Audience z roku 1975 je zároveň první hrou, ve které vystupuje Ferdinand Vaněk, zakázaný manuálně pracující spisovatel a aktivista disentu. Mnoho jeho rysů - zejména bezbranně působící slušnost, ale zároveň neústupnost - má se svým autorem společných.
Většinu "vaňkovek" spojuje kromě hlavní postavy několik dalších rysů. Vesměs se jedná o typické konverzační hry, ve kterých je nositelem děje dialog dvou či více postav. Ačkoli se Vaňkovi protihráči rekrutují z nejrůznějších společenských úrovní, téměř vždy jde o představitele "druhé strany", o osoby tak či onak vřazené do establishmentu.
Prostřednictvím her o Ferdinandu Vaňkovi lze s nadsázkou rekonstruovat jeho "životopis". Jako zakázaný spisovatel pracuje v pivovaru (Audience), věnuje se v sedmdesátých letech opozičním aktivitám (Havlův Protest z roku 1978, o dva roky starší Sanitární noc Pavla Landovského).
Má ale také svůj osobní život, do kterého se však jeho pozice v disidentských kruzích plně promítá (Havlova Vernisáž z roku 1975, Atest Pavla Kohouta z roku 1978), samozřejmě se nevyhne vězení (Kohoutův Marast z roku 1981, Landovského Arest z roku 1983 a o rok mladší Dienstbierův Příjem) ani pokusu o vyhnání ze země (Kohoutovo Safari z roku 1985).
Je škoda, že Pavel Kohout nenapsal kdysi prý zamýšlenou poslední "vaňkovku", jejímž tématem měl být Havlův nástup do funkce prezidenta v roce 1989. Zatím posledním dokladem stálé "existence" Ferdinanda Vaňka je podle doslovu Lenky Jungmannové jeho "účinkování" v letošní hře Toma Stopparda Rock´n´roll.
V hlavní roli Ferdinand Vaněk
Academia, 404 stran
