Novým autorem zručně zacházejícím se starými pravidly přitom nebyl nikdo jiný než Američan trvale žijící v Praze, který strávil řadu let v Los Angeles, kde nedokončil univerzitní studia filmové vědy.
Jmenuje se Robert Eversz. Dle vlastních slov si toho o Americe spoustu ujasnil teprve poté, co se přestěhoval do Evropy, aniž Los Angeles úplně opustil – vždyť i naše kina vždy uvádějí několik amerických filmů a tamní periodika si pravidelně čte on-line.
Jeho akčním hrdinou je, jak se dozvíme již z výstižného podtitulu "zpověď náhodné teroristky", žena – a volba to není zas tak překvapivá. Eversz sám uvádí, že byl vychován ženskými hlasy, jelikož naslouchal babičkám, matce a sestře klábosícím u kamen.
Maminka mu navíc jistým způsobem posloužila jako předobraz hrdinky Niny Zero: narodila se na ranči v Montaně, a uměla tudíž výborně střílet a jezdit na koni.
Tajemná zásilka z Ruska
Lidé mimo zákon poskytují spisovateli ohromnou výhodu: coby outsideři se dívají na společnost zvnějšku a s odstupem a získávají tak zvláštní perspektivu. Nina však není psancem od počátku.
Vyrůstala v nudném maloměstě v typickém prostředí pracující nižší střední třídy, v rodině, jíž dominoval otec alkoholik, zatímco matka plnila roli milující, leč pasivní ženy.
Ani ona nepatří zrovna mezi uvědomělé feministky – přitahují ji záhadní muži a má ráda sex. Z blonďaté a hodňoučké Mary se přerodí v divokou a temnou Ninu (patrně představující její doposud skrývané alter ego) pod neúprosným tlakem okolností.
Převtělení je to přesto téměř dokonalé: kromě zásadních vizuálních změn včetně nápadného piercingu a náušnic se radikálně vyvinou též její postřehy a názory na okolní svět.
Vyzradit cokoli ze zápletky by bylo vůči milovníkům napětí krajně nevkusné. Snad tedy postačí říci, že děj se točí (obdobně jako svého času v bondovkách) okolo tajemné zásilky z Ruska a muže s rusky znějícím jménem – což je, jak ostatně trefně poznamenává ještě Mary, pozůstatek doby, kdy americká vláda "cpala prachy do čehokoli, co by mohlo pomoct zastřelit, zadupat do země, vyšpehovat nebo vyhodit do povětří Rusy".
Raději zdůrazněme, jak pronikavě je protagonistka schopna vidět vnitřními rozpory zmítanou pseudoumělkyni Cass, která v myšlenkách osciluje mezi nezávislým filmem a lákavými nabídkami velkých studií, či jejího kolegu, jenž několik desetiletí po Warholovi maluje ohromné obrazy slavných (hlavně Elvise) a touží po tom, aby mu všichni reportéři v Los Angeles bušili na dveře, fotili ho a chtěli od něj interview. Vždyť, jak prohlašuje, v Americe produkuje věhlas pouze a výhradně "šílenej mediální proces".
Moc násilí, málo psychologie
Nina postupně začíná chápat sama sebe. Uvědomí si, jak moc ji vždycky zraňovalo, že se její rodiče ani zdaleka neblížili představám vyvedeným na billboardech, v nichž zpravidla figuruje taťka s kravatou, mamka s tenisovou raketou a čistá a zářivá kuchyně s nejnovějšími přístroji.
Na otce coby původce domácího násilí nakonec dokáže i namířit zbraň. Škoda jen sladkobolného závěru – koncept vnitřní svobody ve vězení je už přece jen hodně ohrané klišé.
Pátráme-li po srovnání, snadno se nabízí Cormac McCarthy a jeho novela Tahle země není pro starý. Obě prózy se stejnou měrou opírají o iniciační prvek náhody a jsou přímo prošpikovány násilím v podobě mrtvol, divokých automobilových honiček a nelítostných gangsterů.
Obě si přitom kladou závažné otázky po stavu dnešní společnosti. Zatímco McCarthy jde především po morálce, Eversz se spíše věnuje satiře a nejrůznějším projevům masové, populární a pokleslé kultury.
A třebaže sám tvrdí, že každá kniha z loni dokončené pentalogie by měla Nině umožnit, aby ve své duši objevila něco, co jí dovolí dále se rozvíjet jako osobnost, psychologie není jeho nejsilnější stránkou.
To ovšem nic nemění na faktu, že český překlad by si zasloužily i ostatní čtyři svazky, v jejichž názvech se příznačně objevuje jak paparazzo, tak James Dean.
Robert Eversz: Na mušce Elvis
Přeložila Hana Zahradníková. Mladá fronta, Praha 2007. 216 stran, doporučená cena 249 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %
