Jak číst romány jako profesor
Přináší pronikavý a přitom velmi čtivý vhled do dějin i způsobů psaní, a hlavně čtení románových literárních útvarů od jejich počátků po dnešek.
Foster provádí čtenáře románem doslova od první věty – právě na ní dokumentuje, jak je důležitý pro celkové vyznění úvod každé knihy. Analyzuje místa děje, hrdiny a jejich znaky, myšlenky románů i jejich závěry.
A vše dokumentuje na příkladech nejen z angloamerické literární historie – jedním z nejčastěji citovaných je třeba Márquezových Sto roků samoty.
To, co dělá Fosterovu knihu zábavnou a přibližuje ji neakademickému čtenáři, je nejen odlehčený styl psaní ("Ve prospěch starouše Billa Faulknera můžeme zmínit leccos, ale podmanivá zápletka a vzrušující dialogy to asi nebudou"), ale také mezioborové, a hlavně popkulturní konotace, kterých užívá s až obžernou chutí.
Vždyť kterého jiného profesora literární teorie by asi napadlo srovnat archetypální románovou postavu Dona Quijota s Méďou Béďou?
