Natáčení sedmého studiového alba slavných Radiohead jde prý zatím kupředu velmi pomalu a v době, o které se původně mluvilo jako o termínu jeho vydání, vyšel "jen" předkrm v podobě sólového debutu Thoma Yorka.
Charismatický frontman Radiohead vehementně popírá, že by bylo s jeho domovskou kapelou cokoliv v nepořádku. "Už od školy jsem byl v kapele a nikdy jsem nezkusil nic sám na vlastní pěst," říká Yorke, jeden z nejrespektovanějších hudebníků současnosti. "Chtěl jsem si to prostě zkusit," dodává.
Album má poměrně úsporný zvkový rejstřík a nad očekávání souvislé, přístupné a srozumitelné melodie. Yorke rád experimentuje, rád žene aranže, texty i svůj hlas do krajností, ale v tomto případě se ale drží docela zkrátka.
Kdepak, do ranní show jakéhokoliv českého rádia to samozřejmě není, na druhou stranu ale není třeba bát se nezkousnutelných experimentů. Yorke dělá chytrou, chytlavou a samozřejmě temnou, hypnotickou a mile smutnou hudbu.
Za to, že je tahle deska tak přímočará, je do jisté míry zodpovědný producent Nigel Godrich. Yorka přesvědčil, aby nevydával "jen" instrumentální mix prací, které skládal na svém notebooku, ale pokusil se o "plnohodnotnou" písňovou desku.
Album se nese se ve velmi ztísněné, komorní a díky tomu také kompaktní atmosféře, prošpikované melodickými postupy, které každý fanoušek Radiohead okamžitě rozpozná.
Yorkovi se přitom ale podařilo překročit stín Radiohead, ačkoliv hlasem a melodikou nemůže samozřejmě domovskou kapelu nepřipomínat. Těžko by ale zároveň obstálo tvrzení, že Yorke natočil lo-fi verzi toho, jak by zněli Radiohead, kdyby defintivně zahodili kytary do koše.
"Ze začátku jsem byl v pokušení, říkal jsem si, sakra, tohle bychom mohli zkusit s kapelou," přiznává Yorke a dodává, že si pak na základě rozhovorů s producentem Nigelem Godrichem podobné úvahy zakázal. "Srát na to, je to prostě o tom, kde se já právě nacházím," říká.
Dvě skladby z Yorkova debutu Radiohead hrají na svých koncertech, Cymbal Rush a The Clock tak mají fanoušci šanci si užít i v živém provedení celé kapely.
The Eraser je jedna z desek, u které se jen těžko můžete přít o to, jestli to je nebo není kvalitní hudba.
Umělecké kvality z desky čiší na hony daleko, jedinou relevantní otázkou k posuzování The Eraser tak může být jen to, jestli sedne do nátury a nálady. Dá se předpokládat, že drtivá většina fanoušků přijme sólovou desku frontmana takřka bez výhrad.
THOM YORKE - The Eraser
EMI, délka CD 41:01
Tři pecky: Analyze, The Eraser, Skip Divided
Hodnocení iDNES: 
