Ještě když tento rozhovor vznikal, všechno vypadalo jinak. Nový zpěvák Ricky Warwick, který převzal mikrofon po zesnulém Philu Lynottovi, plánoval, že se s legendárními irskými rockery zavře do studia a společně natočí novou desku.
Záhy však přišla zpráva, že kapela své plány přehodnotila. Nové album nahraje pod novým názvem a s klasickým materiálem Thin Lizzy už žádné další koncerty, kromě naplánovaného turné, hrát nebudou. Pražský koncert, plánovaný na neděli 18. listopadu, se navíc přesunul z velkého sálu Lucerny do Lucerna Music Baru, kam na něj lístky stojí 990 korun. Ricky Warwick v rozhovoru objasňuje, jak ke comebacku zásadní kapely sedmdesátých let vůbec došlo.
Jak to přišlo, že s Thin Lizzy zpíváte zrovna vy?
Začalo to před dvěma lety telefonátem od kytaristy Scotta Gorhama. Známe se už léta, dokonce mi hostoval na první sólové desce. Vůbec jsem nečekal, že se ozve, natož že mi bude říkat, že dává znovu dohromady Thin Lizzy a jestli bych nechtěl zpívat.
Příšerně jsem se bál"Nejsem velký nervák, ale z toho pocitu očekávání, který měli všichni v kapele i v publiku, které taky nevědělo, do čeho jde, jsem už nemohl pomalu dýchat." Ricky Warwick, zpěvák |
A vaše reakce? Vzal jste si čas na rozmyšlenou?
Ani náhodou. Já jsem na Thin Lizzy vyrůstal, byl jsem jejich ohromný fanoušek. A když vám najednou někdo nabídne zpívat ve vaší oblíbené kapele, je to jako splnění snu. Nenapadlo by mě, že taková nabídka přijde, i když se Scottem se známe opravdu dobře a dlouho. Okamžitě jsem řekl, že do toho jdu.
Pamatujete si ještě, kdy jste Thin Lizzy poprvé zaznamenal?
Muselo mi být tak šest let, byl rok 1972 a díval jsem se na televizní pořad Top of the Pops, kde zrovna hráli svůj první singl Whiskey in the Jar. Tehdy jsme ještě měli černobílou televizi, ale pamatuju si, jak se mi ten obraz a písnička zapsaly do hlavy. Jejich hudba se tak lišila od všeho, co se tehdy hrálo, že to nešlo jinak. Pak už to jelo. Měl jsem starší sestru, která hodně poslouchala hudbu, a já si od ní začal půjčovat jejich desky. I vzhledem k tomu, že jsem z Belfastu, se z nich rychle stala kapela, která mě provází celý život.
Jste ale o dost mladší, takže na jejich koncerty jste se asi nedostal.
Jejich zpěváka Phila Lynotta jsem bohužel stihl jenom sólově. Když Thin Lizzy přestali hrát, bylo mi teprv nějakých šestnáct, dodneška lituji, že jsem o to přišel.
Překvapuje mě, že jste na nabídku tak rychle kývl. Já bych měl jako oddaný fanoušek strašný strach ze srovnávání.
Samozřejmě jsem se s odkazem Thin Lizzy vypořádat musel a nebylo to úplně snadné. Vždycky jsem choval a vždycky budu k té kapele chovat ohromný respekt. Rozhodně jsem nechtěl vlítnout na pódium a hrát si na imitátora Phila Lynotta nebo na druhou stranu jeho písničky udělat úplně jinak. Snažím se skladby Thin Lizzy zpívat tak, aby je fanoušci poznali, ale aby jim bylo jasné, že k nim už přistupuje někdo jiný. Bude to vždycky složité, ale ta výzva je nádherná a já jsem rád, že přišla.
Jak vypadala vaše první společná zkouška?
Scott mi volal, abych přijel do Londýna, že nejdřív zkusíme, jakou to bude mít náladu. Pamatuji si, že na rozehřátí jsme hráli Cowboy Song. Nikdo nemusel nic říkat a netrvalo to dlouho, než jsme zjistili, že to půjde. Tyhle věci se poznají instinktivně, prostě to tam bylo. Řekl jsem své ženě, že jestli se jenom na vteřinu ukáže, že k té kapele nesedím, jdu od toho. Protože já Thin Lizzy opravdu miluju příliš na to, abych jim zničil comeback.
Prvního koncertu už jste se tedy nebál?
Bál, příšerně. Hráli jsme ve Skotsku pro dva a půl tisíce lidí. Byl jsem úplně vyklepaný. Přestože jsme zkoušeli hodně a šlo to skvěle, měl jsem hrozný strach, protože jsem prostě nevěděl, co čekat. Jestli mě lidi přijmou, nebo ne. Nejsem velký nervák, ale z toho pocitu očekávání, který měli všichni v kapele i v publiku, které taky nevědělo, do čeho jde, jsem už nemohl pomalu dýchat. Pak jsme začali hrát. Vzpomínám si, že asi po třetí písničce už jsem cítil, jak nervozita všeobecně opadá a lidi pod pódiem na sebe mrkají, že je to v pohodě. Pak už šlo všechno hladce.
U nás hrajete poprvé a naposledy. Co je vlastně na programu?
Klasické songy Thin Lizzy a skvělí muzikanti. Nechybí žádná podstatná písnička, takže pokud mají lidi tuhle kapelu rádi, zaručuji, že nebudou odcházet zklamaní.
