The Strokes - konečně zase jedna opravdová kapela

Na symbolickou otázku, jestli je tohle ono, položenou v názvu prvního alba newyorské skupiny The Strokes, existuje jednoznačná odpověď: Ano! Britský tisk sice poněkud přehání, když pětici mladíků o věkovém průměru jedenadvacet let opěvuje zcela nekriticky, ale jedno je jisté: takhle zralých a vyvážených debutů bychom v historii populární hudby mnoho nenašli.

The Strokes vznikli před třemi roky a k prvnímu albu se dopracovali sice zrychleným, nicméně klasickým postupem: od koncertů v klubech, kde si jich všimli správní lidé, demokazeta, EP, album. Poprask, který na scéně způsobili, má v Americe umírněnou formu v podobě velice pochvalných recenzí, v Británii se však novináři těmhle newyorským mladíkům klaní už zdálky.

Podstatná otázka zní: Co tak nadšené přijetí vlastně způsobilo? Po odpovědi je třeba chvíli pátrat. Tohle není Nirvana, která ohromila hned úvodními takty. Při prvním poslechu vyvstanou jasná jména vzorů: Television a Velvet Underground. Tedy takzvaný newyorský sound v plné parádě. Strokes ho trochu oprášili a oblékli do nového kabátu, ale jeho atmosféru udržují obdivuhodně věrně. Dynamické a rytmické skladby by se daly označit za garážový punk, kdyby z nich tak nápadně nečněly zpěvné melodie, a hlavně: kdyby nebyly tak pečlivě nazkoušené a vycizelované.

Novovlnná nostalgie a garážový zvuk stojí v téhle kapele v jedné lajně s přesně a úsporně propletenými kytarami a příjemnými harmoniemi. Frontman a výhradní skladatel Julian Casablancas zpívá netečně a arogantně jako správně zpovykaná rocková hvězda, jeho ostrý vokál je náležitě zkreslený, takže působí ospale a ležérně, ale nedá se mu vytknout jediná nota.

Z písniček vyzařuje drsná rocková a punková energie, jejíž hrany ovšem nenápadně obrušuje líbivý pop. Album Is This It je bezstarostné a neučesané, zároveň vyzrálé a dokonale provedené. Přitom působí uvolněně, snad až rozdováděně. Své hudební umění kapela podporuje adekvátním image: vyzáblí, neučesaní kluci v černé kůži a s otráveným výrazem věrně kopírují punkový vzhled 70. let a zpívají "Jsem úplně na dně" s takovou přesvědčivostí, že jim nelze nevěřit.

Současně se zdá, že zatím odolávají oslavným novinářským ódám, a snad si i uvědomují, že by je mohly zničit. "Jsou to hrozné nesmysly," říká Casablancas. "Jsme jen začátečníci a kolem nás pobíhají desítky mnohem lepších kapel." Tento střízlivý postoj je vzhledem k mládí členů Strokes dalším důvodem, proč je přinejmenším respektovat. The Strokes jsou na současné scéně zjevením hlavně proto, že pochopili, o čem všem rocková muzika je: že nejde jen o názor, atraktivní vzhled a talent, přičemž to všechno kapela bezpochyby má. Že bezpodmínečně nutná je také pracovitost a stoprocentní profesionalita.

Výtečné písničky podávané s ležérním přístupem nočního flamendra nebetyčně kontrastují s prefabrikovanými výtvory, které dnes ve velkém zaplavují hudební scénu.

The Strokes: Is This It

Is This It
The Modern Age
Soma
Barely Legal
Someday
Alone, Together
Last Nite
Hard To Explain
New York City Cops
Trying Your Luck
Take It Or Leave It

Celkový čas: 36:21

Skupina vznikla na půdě manhattanské soukromé školy. Vstřícné reakce publika chlapce překvapily méně než naprosté nadšení hudebního tisku, který je rychle pasoval do rolí hvězd. Start The Strokes bývá přirovnáván k nástupu Oasis v devadesátých letech.

The Strokes během koncertu v pražském Paláci Akropolis.

The Strokes: Is This It - booklet CD, (c) 2001.

The Strokes: Is This It - obal CD, (c) 2001.