Munzar: umělec, který "nepřekážel" legendám
Luděk Munzar, který tento týden oslavil devětasedmdesátiny, cenu převzal před zaplněným hledištěm Národního divadla v Praze. Než v létě 1990 českou první scénu opustil, odehrál tu třiatřicet sezon. Přes dvě desítky let pak nevstoupil na žádné jeviště. Až loni na podzim se nechal přemluvit k pořadu věnovanému Františku Hrubínovi v pražské Viole.
V polovině 90. let a v roce 2000 byl odměněn cenou Františka Filipovského za mistrovství v dabingu.
Herec Luděk Munzar s Thálií za celoživotní přínos v oboru činohra (Praha, 24. března 2012)
Jeho herectví bylo vždy střídmé, noblesní a vždy přesvědčivé. Do "zlaté kapličky" přišel v roce 1957 jako mladík po ročním angažmá v Mladé Boleslavi. Sám pokládá za obrovský dar, že mohl stát na jevišti s velikány typu Zdeňka Štěpánka, Jana Pivce či Karla Högera a "nepřekážet" jim. S bravurou zvládal rovné a sympatické chlapíky, stejně jako komplikované hrdiny i úlisné až krajně negativní typy.
Značné příležitosti dala Munzarovi televize a po Kachyňově dramatu Hanele z roku 1999 po mnoha letech i film - konkrétně loni Jan Hřebejk ve své Nevinnosti a podruhé v novince Svatá čtveřice podle původního scénáře Michala Viewegha. Je už natočena, v kinech se objeví koncem srpna.
Barytonista Tuček: vybroušená technika i jevištní elegance
Oceněné celoživotní mistrovství Reného Tučka začalo ve sboru plzeňské operety, pokračovalo v Českých Budějovicích a přes deset let v Janáčkově opeře v Brně, než v roce 1970 na dvacet let zakotvil v Praze.
Operní pěvec René Tuček s Thálií za celoživotní přínos opeře. Předává mu ji ministryně kultury Alena Hanáková (Praha, 24. března 2012)
Znalci oceňovali jeho jadrný a ve všech polohách vyrovnaný baryton s nádhernou kantilénou, vybroušenou pěveckou techniku, ale i herecký talent, působivý zjev a jevištní eleganci.
René Tuček se uplatnil i v zahraničí, například za Rigoletta ho Verdiovská společnost v Parmě odměnila zlatou medailí. Dlouhá léta vyučoval zpěv na Hudební fakultě pražské Akademie múzických umění, kde vychoval mnoho pěvců.
Ze svých rolí si Tuček nejvíce cení knížete Andreje Bolkonského ve Vojně a míru a Figara v Lazebníku sevillském. Na jevišti si rozuměl s každým, kdo byl pěvecká i herecká osobnost; s úctou vzpomíná zejména na Eduarda Hakena.
Harapes: princ ze zlaté kapličky
Tanečník, choreograf, režisér, pedagog, sólista a později šéf baletního souboru české první scény a baletní mistr Vlastimil Harapes letos oslaví 66. narozeniny.
Vlastimil Harapes s Thálií za celoživotní přínos v oboru balet (Praha, 24. března 2012)
Na jevišti Národního divadla působil dvacet let, za tu dobu tu vytvořil pět desítek rolí klasického i moderního repertoáru. Nejvíce si cení Merkucia v Kůrově nastudování Prokofjevova baletu Romeo a Julie ze začátku 70. let.
Mnohokrát vytvářel role princů, v letech 1977 až 1983 byl stálým hostem Německé opery v Düsseldorfu. Je jednou z nejvýraznějších osobností českého baletu poslední třetiny 20. století. Uplatnil se také jako zpěvák, filmový a televizní herec.
Sólistou baletu Národního divadla byl Harapes do roku 1988, po listopadu 1989 pracoval dvanáct let jako umělecký šéf baletního souboru Laterny magiky. Na závěr svého angažmá se stal jako jeden z mála čestným členem Národního divadla.
