Terminál je smutný, lidský, ale hlavně vtipný

  • 2
Nebylo by nic snazšího než Terminál s chladnou hlavou povýšeně odstřelit. Předně za úvod vyžadující kostrbaté zákruty, aby turistu ze smyšlené postsovětské zemičky dostal do kleští: nesmí z newyorského letiště ani zpět domů, ani ven na ulici.

Dále za závěr sladkobolný jako v E. T. Mimozemšťanovi, ukazujícím teskně prstíkem Domů, domů - koneckonců hrdina Terminálu je svým způsobem křížencem vesmírného přítele dětí a titulní postavy Trosečníka.

A konečně za "prostředek", ryzí romanci jako ze starých dobrých časů, třebaže nevede k vítězným svatebním zvonům.

Jenže Terminál patří ke šťastným filmům, které pochyby přelijí takovou dávkou čiré radosti, že pro ně člověk ochotně hledá omluvy. Ostatně jaképak omlouvání - proč by si režisér Steven Spielberg a herec Tom Hanks nedopřáli očistu vlnou takzvaně pozitivního myšlení? Proč by nemohli natočit podmanivou pohádku pro dospělé, jestliže to stylizací nepokrytě přiznávají?

A proč by měli sklízet kyselé hrozny za to, že velice lidské poselství nezabalili do drtivého dramatu, nýbrž do hravé komedie, nadto komedie neuvěřitelně vtipné, vybuchující smíchem takřka bez ustání?

Nemohli se sejít šťastněji: hračičkář Spielberg, který z obřadů každodennosti letištního Robinsona kouzlí půvabné situace, jako třeba klukovské pokoušení a obelstění bezpečnostní kamery, a pan herec Hanks, který svému ztracenci, jakkoli je směšný i dojemný zároveň, neupře pevnou důstojnost.

Ne, tohle není omezený venkovský strejda z lidových frašek, třebaže úředníkům nerozumí ani slovo, čte jim z "taháku" stále dokola žádost o žlutý taxík a vykázán do prostoru "všech a nikoho", zmaten a osamocen, loví z obrazovek nepochopitelné zprávy o puči ve své vlasti.

Zaskočený muž v krajní situaci, poutník groteskou s tisíci neznámých pastí, zajatec bludiště, v němž musí najít základní body přežití - teplo, jídlo, postel - má v sobě životadárnou sílu, vůli, čistotu.

Nepokusí se o útěk, čímž by porušil zákon a udělal radost úhlavnímu sokovi - byrokratovi, jenž si s ním neví rady. Naopak postupně, jak se učí žít v županu na přestupní stanici, si tichou válku vychutnává, zdokonaluje se v ní a získává nové spojence.

Shrnuto slovy to zní suše, kdežto ve filmu se hrdinovo "čekání na život" skládá ze spousty jiskřivých drahokamů, z jazykových hříček, jež nelze tlumočit, situací, jež nelze popsat.

Stejně nepostižitelný je Hanks. Všechny přívlastky této humánní, smutné, něžné i zurčivé komedie platí stejnou měrou pro něho. Ne že by Catherine Zeta-Jonesová coby věčně zrazovaná letuška, zoufalý úředník Stanelyho Tucciho nebo Diego Luna v roli nesmělého nápadníka slečny od přepážky selhávali, špatné herce Terminál nezná.

Ale hlavní "postavou" je tu mikrosvět letištní čekárny, barvitá směs charakterů, kultur i humoru a v té kraluje Hanks. K němu se ostatní upínají, o něm si vymýšlejí rytířské legendy, s ním spojují vlastní sny - jako s Nicholsonovým rebelem v Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Pohádka? Jistě. Ale skvostná nadsázka je vždy lepší nežli špatný film "ze života", zvláště když bez kázání člověka obdaruje radostí na celý den.

,