Maltský tenorista Joseph Calleja 24. 1. 2013 v Praze (v pozadí dirigent

Maltský tenorista Joseph Calleja 24. 1. 2013 v Praze (v pozadí dirigent Frédéric Chaslin) | foto: ČTK

RECENZE: Zlatý hlas mezi tenory přichází z Malty

  • 2
Éra "tří tenorů" zmizela v historii a do popředí se dostaly další generace. K nejmladším zjevům na tenorovém nebi patří Joseph Calleja z Malty. Čtvrteční koncert v Obecním domě byl jeho třetím pražským vystoupením. A opět okouzlil barvou hlasu, v němž je něco z italského slunce.

Calleja se v Praze zastavil v rámci turné, které představuje jeho novou nahrávku u firmy Decca. Věnoval ji svému idolu Mariu Lanzovi, zpěvákovi a filmovému herci, jenž v padesátých letech dobýval srdce posluchačů emocionálním podáním operních árií a snad ještě více písní.

Zatímco na Callejově nahrávce písně převažují, koncertní program pěvec složil jen z árií. Až v přídavcích přišel na řadu hit Be my love. Tím se ovšem docela chytrý dramaturgický nápad změnil v konvenční operní recitál. A ne úplně ke Callejově prospěchu.

Zatímco v dnešní době se nezřídka zpívá "silácky", Calleja zosobňuje jakýsi starý ideál elegantního italského tenora se svítivou barvou, dynamickou proměnlivostí, lehkostí a vášnivostí ve výrazu. Tyto přednosti vynikají v určitých rolích, z nichž některé Calleja zpívá na jevištích. Jeho pěvecké umění by, soudě podle zmíněné nahrávky, nádherně ozvláštnilo také Lanzovy písňové evergreeny.

Calleja však zpíval árie Cavaradossiho z Pucciniho Tosky, Turidda z Mascagniho Sedláka kavalíra, Enza z Ponchielliho Giocondy nebo nezbytnou "hymnu" tenorů Nessun dorma z Turandot.

Těmto i dalším číslům z oper, v nichž na jevišti zatím (chvályhodně) nevystupuje, umí dodat lesk daný vrozenou krásou hlasu, současně však také v porovnání s konkurencí odhaluje své limity. Například pověstný vysoký tón v Nessun dorma mu "utekl" kamsi dozadu, místo aby byl skutečným vrcholem.

A pokud by se dál snažil o mocný zvuk tenora z dramatičtějšího oboru, tak by to časem mohlo být právě na úkor sladkosti a něhy, pružnosti a také na úkor přirozenosti pro něj typického vibrata, které jinak dodává jeho zpěvu zvláštní kouzlo.

Bylo to vše tentokrát o něco zřetelnější než při minulém koncertě, který byl jen s klavírním doprovodem. Navarrský symfonický orchestr hrál ovšem pod taktovkou Frédérica Chaslina citlivě, pěvecká čísla vyplnil obvyklými vsuvkami jako je Meditace z Massenetovy opery Thais nebo předehra k Verdiho Sicilským nešporám.

Calleja je každopádně od přírody "zlatým hlasem". Tento týden oslavil pětatřicátiny. Jestli bude mít stejnou výdrž jako Pavarotti nebo Domingo, ukáže až budoucnost.

Hodnocení: 75 %