Tenisová romance vítězí jen z nouze

Poslední letošní premiéra, komedie Wimbledon, vstoupí do kin jako královna, ačkoli v jiné konkurenci silnějších filmů by dosáhla sotva na titul komtesky levobočky. Na slavné kolegyně z téže britské dílny, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill či Deník Bridget Jonesové, totiž nestačí vtipem.

Přitom hrdina, kterého hraje výtečný Paul Bettany, zachraňuje půl filmu hořkou černou sebeironií. Kdysi slibný tenista je teď 119. ve světovém žebříčku a doma posledním otloukánkem, hrozí mu Kristova léta a práce trenéra přezrálých paniček. Bohužel je tudíž od počátku jasné, že musí svůj poslední Wimbledon vyhrát a najít tam tu pravou.

On a ona sice začnou svůj vztah "obráceně", od relaxačního sexu k lásce, jenže to je taky poslední překvapení filmu. Dokud trénují a postupují do dalších zápasů, užije si možná vyznavač bílého sportu, kdežto milovníkům smíchu vrtá hlavou, proč autoři víc nevyužili vždycky vděčného jiskření mezi zdrženlivým Britem a hvězdně zpovykanou Američankou v úhledném podání Kirsten Dunstové.

Nadto čím více se hrdinové sbližují, svěřují a uvažují, zda je důležitější tenis, nebo cit, tím utahanějším se příběh stává, až se i zarytým odpůrcům jakéhokoli sportu zasteskne po kurtech. Vše ostatní totiž divák odhadne předem: že mladý, drze sebevědomý hrdinův sok v lásce musí být jeho rivalem ive finále, že dojde na věčné rekvizity romancí jako vyznání přes televizní kamery či zlomové vteřiny na letišti.

Kdežto mezi "mečbóly" - tak to v českých titulcích vážně píší - si aspoň počítá, kolik her ještě přestojí, tiše souhlasí s výrokem komentátora "Další set bych si nepřál" či žasne nad vnitřními monology odhalujícími, co se honí hlavou hráče před klíčovým podáním. Odměnou získá dovětek "Jak se dál milovali, množili a vítězili", jímž film přebije i reklamy s párem Agassi - Grafová.

Zádrhel však není v tenisu, i když třeba sportovní romance sprinterů by utekla rychleji - koneckonců milencům bílá sluší a režisér Richard Loncraine si dal záležet na iluzi, že to s raketou opravdu umějí. Potíž tkví ve scénáři, kam se pro samé milování a sportování dostalo jen málo humoru.

Nicméně v premiérové nouzi závěru roku může být Wimbledon  šampionem kin. V rodině romancí proti němu stojí jen Deník princezny 2: Královské povinnosti, učesaná nuda o novodobém přerodu Popelky v princeznu, která minule bavila vzpurnou pubertou, kdežto teď už má na starosti jen módu, charitu a konkurz na ženicha.

Z tria francouzských novinek je nejpůvabnější Můj učitel Ibrahim, něžná židovsko-muslimská variace povyrostlého Kolji v náladě 60. let. Starosvětsky přívětivé krimikomedii Super Prohnilí stačí televize a platit vstupné na špionskou parodii Agenti nula nula je už čirá rozmařilost.

,