Skutečnost, že to byl právě přední německý orchestr, který dostal příležitost vystoupit na slavnostním koncertu ke státnímu svátku České republiky, si Frühbeck de Burgos považuje.
"Je to pro nás všechny obrovská čest," zdůraznil. "Jenom jsem se musel naučit doprovázet píseň Kde domov můj. Jméno jejího autora Františka Škroupa samozřejmě znám, ale hymnu jsem neznal. Když si připravujete cizí hymnu, jde vždycky hlavně o to, abyste správně trefili její tempo," dodal umělec.
Nejen svým příjmením, ale i původem a uměleckou činností by mohl být symbolem evropské pestrosti a pospolitosti. Jeho rodiče byli sice Němci, ale on sám se narodil před jedenasedmdesáti lety ve Španělsku.
"Cítím se jako Španěl, ale vystudoval jsem jak ve Španělsku, tak v Německu, kde jsem pak pracoval možná ještě víc než ve Španělsku. V německé hudbě a v Německu jsem doma. Ale ve Španělsku také," usmívá se dirigent, který v devadesátých letech mimo jiné působil jako generální hudební ředitel berlínské Deutsche Oper.
V Praze není poprvé, vystupoval tu kdysi na Pražském jaru s Českou filharmonií. "Ale to už bude dobrých pětadvacet nebo snad třicet let. Pak jsem v Praze myslím ještě dvakrát hostoval s Vídeňskými symfoniky," pátral v paměti dirigent. Také Drážďanská filharmonie už v Praze hrála, naposledy před jedenácti lety.
Frühbeck de Burgos nabyl za svého života a z řady šéfovských funkcí velké zkušenosti s ovládáním orchestrů. "Dirigent musí být především respektován. Členové orchestru musí vědět, co chce vyjádřit. To podstatné je mít představu o zvuku a umět ji předat, protože i orchestr má svou představu," vysvětluje dirigent. V té souvislosti poukazuje na určitou zvláštnost těles v někdejší Německé demokratické republice, tedy i Drážďanské filharmonie. "Orchestry tam nebyly tolik ovlivněny přílivem hudebníků z celého světa. Proto si paradoxně uchovaly něco jako starý krásný německý zvuk - hlavně nádherně sametové smyčce," tvrdí dirigent.
Třebaže jeho hlavní sympatie patří německé hudbě, netají se velkou láskou k Antonínu Dvořákovi: "Jeho hudba patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy bylo napsáno. Ty melodie, to je něco úchvatného! Myslím, že kdykoli hrajeme Dvořáka, i sami hudebníci jsou vždycky trošku dojatí."
